Me Too aneb o moci a integritě

Motto: „That is not a sex act: it is an act of violence. That distinction needs to be clear.“ („To není sexuální čin, je to násilný čin. Tento rozdíl musí být jasný.“ Taylor Sheridan, režisér filmu Wind River)

Žijeme opravdu v bouřlivé a zajímavé době. Z mého pohledu jejím nejlepším rysem je, že se nic neutají. Možná právě to je důvodem obecné frustrace a blbé nálady, protože to najednou vypadá, že „všude jsou nějací zloději a nic nefunguje“. Podívejte se na to z jiné perspektivy: jak je skvělé, že konečně vidíme nejen voňavý povrch, ale i reálný obsah. A ten u mnohých lidí, institucí a organizací není …nejvoňavější. Takže dobrá zpráva: věci se odhalují, jaké jsou, a můžeme na nich pracovat. Hnis vytéká, tělo se může léčit.

Když praskl skandál Harveyho Weinsteina, popravdě mne to ani příliš nepřekvapilo. Byla to otázka času, kdy po zveřejnění seznamu zákazníků seznamky pro nevěrné ženaté a vdané muže a ženy či po zveřejnění Panama Papers (lidí, většinou veřejně známých a aktivních, kteří si protiprávně ulívají své peníze do daňových rájů), přijde další odhalení z vysokých a lukrativních míst, že „císař je nahý“. Nikomu nepřeji nic špatného, ale pravda je nejmocnější zdroj energie a kdo s čím zachází… atd. A Saturn, přísný Pán Času, zjevně usoudil, že čas utrženého ucha džbánu je Právě Teď.

Skvělé je, že skandál mocného muže Hollywoodu protrhnul hnis velmi důležitého tématu léčení našeho světa, naší duality a vztahu mužů a žen: sexuálního obtěžování a násilí. Je to téma komplexní, kolektivní i osobní, související s mnoha starými patriarchálními přesvědčeními („programy“) a se zatím nezvládnutými podvědomými a nevědomými pohyby a tahy, které v sobě každý máme – a které čekají na zvědomění, změnu a propuštění. I proto je skvělé, že se téma otevřelo.

ZCELA KLÍČOVÉ je uvědomit si, že jde o téma nikoli sexuality, ale MOCI, která se skrze více či méně násilnou sexualitu a sexuální obtěžování projevuje. Jsme u aktuálně nejrozbouřenějšího energetického centra – solar plexu, místa moci a síly. Starý koncept „power over“, mít moc nad někým a/nebo něčím, končí, a má být nahrazen novou silou a mocí, „power with“. Stará energie „power over“ je charakterizována takto: vidět a vnímat nedostatek, odmítat volbu, ohodnocovat a posuzovat, obviňovat sebe/druhé, vznášet požadavky, naslouchat výběrově, chtít mít pravdu. Změna, která se klube a děje, k vědomější síle a moci „power with“, znamená vidět a vnímat hojnost, přiznávat volbu, pozorovat a vyjadřovat (místo posuzování), nést odpovědnost za své pocity a potřeby, vznášet přání, naslouchat a vcítit se, a chtít být ve spojení. „Moc je dvojího druhu. Jedna je dosažena strachem a trestem, druhá uměním lásky. Moc založená na lásce je tisíckrát účinnější a trvalejší než moc odvozená ze strachu z trestu.“ (Mahátma Gándhí).

Dobrou ilustrací staré moci je např. v případě Weinsteina – který nepochybně představuje špičku ledovce a Černého Petra, na kterého to zrovna padlo, něco jako když zrovna na Volkswagen prasklo záměrné lhaní ohledně emisí – minulý týden odhalená skutečnost, že na radu bývalého premiéra Izraele Baraka si najal bezpečnostní agenturu Black Cube a objednal si u nich získávání osobních údajů novinářů z novin The New York Times ( včetně informací o jejich sexuálním životě), aby měl materiál k jejich vydírání a zabránil tak zveřejnění článků o jeho neurvalém sexuálním chování. To dělá člověk, který ví, že má moc, a hodlá ji použít a zneužít. Ví, že si to může dovolit. Takže znovu a nahlas – lidé, kteří žijí moc starým způsobem by si měli uvědomit, že žijeme v době, kdy se nic neutají.

Že to velké části populace nevadí, to je druhá věc – a svědčí o míře našeho zajetí (či přímo poškození) ve starém způsobu fungování. Nezapomenu, jak se v astrokonstelacích v našem astrovýcviku projevovala mužská energie, především Uran, nezralým způsobem, když došlo na „lámání chleba“ a problém ega a držení se starého, jistého, poškozujícího chování, byl odkryt: zvolil obranu útokem, obviněním a zesměšňováním. „Ty naděláš, jsi hysterická, prosímtě, jedno plácnutí po zadku,… Děláte z velblouda komára, je to všechno spiknutí a manipulace.“ (Kde jsme to jenom slyšeli, že?) Sebereflexe se nekoná, nemůže se tedy konat ani změna a posun na vědomější, moudřejší úroveň. Učebnicový příklad takových reakcí, překrytých rozumbradovským hávem, představuje vystoupení novináře Luďka Staňka v duelu s novinářkou Respektu, specializující se mj. na genderová témata, Silvií Lauder (viz. https://video.aktualne.cz/dvtv/sexualni-kontrarevoluce-vsichni-bili-muzi-v-mem-veku-jsou-br/r~f41a829ec3aa11e79142002590604f2e/ ). Na skvěle připravenou a fakta i reálné zkušenosti žen dokládající Lauder útočí bagatelizováním, přeháněním a neempatií. V Česku nás čeká ještě hodně práce: některé ženy, aby nehrály s muži manipulační hry, a jiné, aby žily svoji sebeúctu a nenechaly se urážet a zneužívat, a některé muže, aby si zpracovali ten podivný machopostoj zakrývající nezvědoměný mindrák, mravní nedospělost a pubertální neodpovědnost, a naučili se vážit slova i činy. Skuteční rytíři své dámy ochraňují a ctí.

Součástí kolektivní i osobní práce na tématu je zvědomování vazeb, kde jsem v tématu „chycená“, kde se mne týká – vědomě i nevědomě, kde s ním mohu pohnout. A potom se postavit do integrity – vzít si nazpět své části, svoji osobní sílu, převzít odpovědnost i za určitou cenu, čestně se postavit svému podílu a říct – končím. Krásnou ilustrací této skutečnosti je aktuální osud skvělého filmu Wind River. Film režiséra Taylora Sheridana s Jeremy Rennerem a Elizabeth Olsen v hlavních rolích je skutečně mocným a silným příběhem zaběhnutého a přecházeného sexuálního zneužívání domorodých indiánských žen v rezervacích. Odehrává se ve státě Wyoming, v tamní rezervaci Wind River, v zimě – a tvrdé počasí, divočina včetně zvířat (vlci, pumy), vysoké hory (až 4000m!) a metry sněhu hrají ve filmu roli stejně důležitou jako lidští herci.

Příběh začíná, když stopař Cory (Renner) objeví mrtvolu mladé Indiánky Natalie. Zná ji, byla to nejlepší přítelkyně jeho dospívající dcery. Natalia byla znásilněna, zemřela mrazem na útěku. Z tepla pohodlné civilizace přijede případ vyšetřovat mladá agentka FBI (Olsen) – a pochopí, že když nebude mít pomoc zkušeného Coryho, v tomto tak odlišném světě nejen že nic nevypátrá, ale možná ani nepřežije. Postupně se dozvídáme osobní příběh Coryho, který přišel o indiánskou dceru. Jeho bolest je motivem, proč agentce pomáhá. Sledujeme stopy společně s nimi a poznáváme, že rezervace je opravdu bezútěšné místo, jehož tahu ke dnu odolají jen ti nejsilnější. A ti slabí, muži „staré moci“ – agresivity a neovládaných pudů – končí pácháním násilí na druhých a/nebo sebedestrukcí. Možná je dobré připomenout, že energetické centrum moci a síly, solar plexus („3. čakra“) leží mezi energetickým centrem pohlavních orgánů a energetickým centrem srdce. Starověké i domorodé kultury věděly, a my se to dnes znovu učíme, že aby muži ve vztazích žili energii srdce, tj. i energii úctyplné sexuality, potřebují si právě zpracovat a ujasnit energii moci, tedy i ega. A přiznejme si, ve společnosti, která setrvačně adoruje alfasamce typu Putina a Trumpa, a stále násilí, prolamování hranic a manipulaci považuje za „normální“ prostředky a způsoby jednání, není pro mladé chlapce snadné pochopit, že toto NENÍ NORMA. Skutečná mužská síla, čestná a pravdivá, bublá často skrytě, jeví se „obyčejně“, a zdaleka nevypadá tak PR přitažlivě a akčně jako banda labilních opilců se zbraněmi. To vzrušení z iluze, že ovládám druhé… Jaké opojení. A jaká kocovina.

Skutečnost, že v sexuálním násilí vůči ženám jde primárně o MOC, ilustrují právě kulisy filmu. Území, bílými Američany pojmenované „Wyoming“ a ohraničené jako jeden ze států USA, původně patřilo indiánským kmenům Crow, Arapaho, Lakota a Šošonů. Rezervace Wind River vznikla roku 1868: vláda původně slíbila dvě rezervace, jednu pro většinové Arapaho a druhou pro Šošony, slib ale nedodržela a o osm let později byli Arapaho donuceni jít do šošonské rezervace. Dnes rezervaci a její zdroje sdílejí půl napůl, přestože Arapahů je mnohem více. Řekněme tedy naplno, co zazní i ve filmu: Indiáni byli nejprve o svoji zemi připraveni a potom donuceni usadit se tam, kde nikdo jiný kvůli extrémnímu podnebí a geografii nechtěl bydlet. Bílý muž a jeho neutišitelný hlad, v případě filmového příběhu po ropě, má stále mocenské postavení „power over“ a zneužívá ho. Doplácejí na to ženy.

A nyní ke zmíněné integritě. Dne 6. listopadu 2017 oznámili tvůrci filmu, režisér Sheridan, herci Renner a Olsen a producenti Basil Iwanyk a Matthew George (jehož společnost byla kanálem pro finanční podporu filmu ze strany indiánských organizací), že vypověděli smlouvu s The Weinstein Company (TWC) – tedy se společnosti Harveyho Weinsteina, která zajišťovala distribuci filmu. „Zavolal jsem prezidentovi TWC Davidu Glasserovi a řekl mu – „„Něco po tobě budu chtít a na oplátku nedostaneš vůbec nic. A uděláš to, protože je to správná věc.“ K Davidově cti musím říct, že souhlasil.“ Co by se stalo, kdyby nesouhlasil? Sheridan: „Kdyby můj film měl zemřít, budu to já, kdo ho zabije. Filmu bych se veřejně zřekl a stáhl z něj své jméno. Řekl bych: Nechoďte na ten film, nepůjčujte si DVD, nedívejte se na něj. Měl by zůstat spojený s tím mužem (Weinsteinem) a on by z něho měl mít zisk? Z filmu, který popisuje stejné ohavnosti, jaké prováděl on? Ne.“ Tvůrci se na veřejném vystoupení (viz. http://deadline.com/2017/11/wind-river-harvey-weinstein-scandal-taylor-sheridan-jeremy-elizabeth-olsen-oscar-plans-video-1202202852/) shodli, že případné těžkosti při vlastní distribuci jsou bezvýznamné ve srovnání s vážnou situací žen a mužů, kteří vystoupili proti Weinsteinovi (a v kampani Me Too). Místo Weinsteinově společnosti nyní veškerý zisk z filmu půjde na konto organizace podporující indiánské ženy Indigenous Women´s Resource Center. Sheridan: „Potkal jsem se se státním zástupcem v Montaně a kmenovými vůdci z rezervace Standing Rock a z kmene Crow, i se všemi vůdkyněmi skupin domorodých indiánských žen, které se aktivně snaží tvořit databázi zmizelých indiánských žen. Stále ji nemají hotovou.“ Jak upozorňují titulky v závěru filmu, zatímco statistika sleduje případy bílých, černých a hispánských žen, pro indiánské ženy neexistuje. „Když žiješ v rezervaci, nikdo tě neposlouchá. Můžeš tweetovat jak divý a nikdo se o to nestará. Jde o institucionalizvaný útisk – a ten jsme chtěli ve filmu zachytit.“ Olsen na základě filmu začala pracovat jeden den v týdnu jako dobrovolnice v centru pro znásilněné ženy v L.A. County. V zajímavé diskusi se všichni zamýšlí, jak situaci změnit na osobní i systémové úrovni.

Jejich čin je projevem integrity. Jestliže chtějí, aby jejich film měl dopad a vliv na společenskou změnu – a to otevřeně říkají, musí si ujasnit energetické vazby, energie, které skutečnou změnu podporují. I kdyby přišli o nejcitlivější a nejčastější brzdu každé naší změny – finanční jistotu. Jestliže natočením filmu řekli A, potřebují říct jeho distribucí, podporou a poselstvím vyslaným do světa i B: Od tohoto člověka podporu nechceme. Poselství filmu není slučitelné s jeho činy. Zříkáme se výhod, které nám spolupráce s ním přináší, a za cenu nejistoty raději podpoříme oběti, nikoli mocné, a pohyb ke skutečné změně.

Mimochodem je to čin inspirativní pro naše osobní životy: prověřme si, z jakých zdrojů k nám přichází energie, a zda tyto zdroje ladí s naším záměrem. Na kolektivní úrovni nám přijde normální, že si např. ekologická organizace nebere sponzorské dary od uhelné lobby – ale na osobní úrovni to často děláme.

Jsem si plně vědomá skutečnosti, že téma není černobílé. Sama jsem před několika lety čelila pokusu o znásilnění – zachránila mne má zuřivost a opilecká nestabilita útočníka. Byl to příběh, za který jsem vzala plnou odpovědnost a v důsledku mi přinesl cenné poučení (mj. jsem po dopadení pachatele souhlasila s mediací tváří v tvář a účastnila se procesu, kde jsem pochopila, že jedno z největších ponížení pro muže může být jeho „vědecká charakteristika“ z pera psychologa, psychiatra a sexuologa). Přesto jsem přesvědčená, že se to nemuselo stát: poučení mohlo přijít i jinak, bez šoku a zranění.A rozhodně bych nechtěla, aby stejnou zkušeností prošly moje dcery.

Takže téma moci. Zkoumejte ho upřímně, se sebereflexí. Abychom si vážili sebe sama i druhých, mužů i žen, a nemuseli si nic dokazovat ovládáním druhých.

SKVĚLÝ ROZHOVOR K TÉMATU SE SOCIOLOGEM MICHAELEM KIMMELEM:
https://www.respekt.cz/spolecnost/slusni-muzi-se-musi-postavit-tem-neslusnym

K tématu dále na tomto webu viz:
– překlad projevu Michelle Obama o urážení žen

Michelle Obama o urážení žen …


– článek o znásilnění a ženské síle

O SÍLE ŽENY