S religionistkou Kristýnou Kuboňovou o hebrejštině a pomluvách

KRISTÝNA KUBOŇOVÁ SE PŘEDSTAVUJE

Kristýnu jsem potkala na podzim roku 2014, když jsem uspořádala výstavu jejích fotografií z Izraele v Synagoze Turnov a v Židovské 100 (bývalé židovské škole) v Jičíně. Přijela mladá, příjemná a bystrá žena, která vtipně a srozumitelně doplnila zajímavým vyprávěním promítání svých fotografií pro veřejnost – a skromně, se vstřícností a v pohodě přijala ubytování v naší rodině plné zvířat a přeupřímných puberťaček. Vystudovala religionistiku na Masarykově univerzitě v Brně, v bakalářské práci se věnovala křesťanství, ale jako téma magisterské práce si vybrala téma spojené se židovskou historií a náboženstvím: obvinění z rituální vraždy, přesněji Hilsnerovu aféru. Na dva semestry v letech 2011/2012 se jí podařilo získat stipendium pro studium na univerzitě v Tel Avivu, kde se tématu dále věnovala pod vedením zkušeného izraelského školitele. Deset měsíců podzimu, zimy a jara 2014/2015 strávila na druhém stipendijním pobytu, tentokrát na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Toto stipendium získala díky programu Erasmus Mundus v rámci dohod o výměně studentů mezi Izraelem a Českou republikou, resp. Evropskou unií. „Chtěla jsem opět požádat o stipendium do Tel Avivu, protože tamní školitel byl opravdu dobrý, ale telavivská univerzita bohužel není na seznamu univerzit spolupracujících přes Erasmus. Na Hebrejskou univerzitu jsem jela jako výzkumný student. Výstupem mého studia byl nakonec článek, který, doufám, se v budoucnu stane součástí mé dizertace k tématu obvinění z rituálních vražd. Většinu času jsem v Izraeli věnovala studiu moderní hebrejštiny.“

O HEBREJŠTINĚ

Dlužno říci, že Kristýna několikátým rokem pracuje v nakladatelství Lingea, kde pracuje na unikátním projektu přípravy česko-hebrejského a hebrejsko-českého slovníku. Slovník moderní hebrejštiny a češtiny dosud nevyšel, šlo by tedy o velkou českou premiéru. „Studium mi hodně pomohlo při práci na slovníku, dokončila jsem v Izraeli téměř všechny kurzy, pro získání nejvyššího certifikátu mi chyběly pouhé tři body. Moje úroveň se zvýšila o dvě stě procent. Slovník by měl být hotový v druhé půlce roku 2016. Uvažuje se o bezplatné on-line verzi, elektronické podobě, a pokud se podaří sehnat dostatek zájemců, tak je v jednání i papírová verze, která by mohla vyjít koncem roku 2016. To bude pecka, český unikát…“ Kristýna připomíná, že nejde o první záměr vydat takový slovník v České republice. „V lednu roku 2011 oznámilo Občanské sdružení Milon, že vydá česko-hebrejský slovník do konce roku 2013 v nakladatelství Academia. Moje kolegyně manažerka se tehdy snažila s projektem spojit a nabídnout spolupráci, ale bylo jí řečeno, že projekt je závazně domluvený s nakladatelstvím Academia a nelze ho vydat v jiném nakladatelství. Zajímalo by mne, co se stalo, protože slovník nevyšel a odkazy na stránkách sdružení nejsou aktualizované. My vyvíjíme slovník doslova od nuly. Musí se naprogramovat, takže samozřejmě řešíme základní problém, že se hebrejština píše zprava doleva a čeština zleva doprava. Aktuálně pracujeme na podkladech pro vytvoření morfologického vzorce a dokončujeme poslední překlady.“ Kromě hebraistů a židovských obcí předpokládá Kristýna zájem také ze strany Izraelců: „Jezdí sem čím dál víc Izraelců, řada z nich má české kořeny. Setkala jsem se s nimi v Izraeli i v Brně, někteří si dokonce vyřizují i české občanství, a učí se česky. Čeština je těžký jazyk, květnatý a bohatý na slovní zásobu. Hebrejština je oproti ní na slovní zásobu chudá, což je dáno tím, že jde o poměrně mladý jazyk. Mluvíme-li o moderní hebrejštině, vyvíjí se teprve od konce 19. století.“ (Za nejdůležitější postavu přeměny biblické hebrejštiny do podoby mluveného jazyka a vytvoření moderní verze je považován v Rusku narozený židovský jazykovědec Eliezer Ben Jehuda, žijící v letech 1858-1922.) Kristýna připomíná, že pro spoustu českých výrazů neexistuje v hebrejštině ekvivalent. „Problém jsem měla třeba se slovem „čmelák““, směje se.

Na rozdíl od našeho poněkud rigidního a autoritativního Ústavu pro jazyk český v Izraeli existuje Hebrejská akademie pro hebrejský jazyk, která je otevřená spolupráci s obyvatelstvem: „Například se dělají soutěže na nové slovo. Potřebovali třeba vymyslet slovo pro „alergii“, tak rozeslali dopis, ať veřejnost pošle svoje návrhy. Z těchto návrhů vybrali slovo „ragešet“, doslova „nemoc z přecitlivělosti“, odvozené od slova „regeš“, „pocit“. Takže slova v hebrejštině někdy vymýšlí i laikové, Hebrejská akademie je pak kodifikuje. To je pro nás nepředstavitelné. Na webu akademie je rubrika „Jak se hebrejsky řekne“, kde lze najít hebrejské ekvivalenty pro existující obecná či cízí slova typu „-ie“ a „-ismus“, třeba „ideologie“. Pokud je to na webu akademie, je slovo obecně uznávané. Do toho se stále vyvíjejí moderní technologie přicházející s mnoha inovacemi, pro které je také potřeba najít hebrejské ekvivalenty. Samozřejmě nejjednodušší je přepsat slovo z angličtiny…“

Smějeme se nad hovorovými hebrejskými označeními typu „Cfarde´a“, „žába“, pro „Francouze“, nebo „Polanit“, „Polka“, pro opravdu přestarostlivou až otravnou a manipulující matku (odvozeno z tradice příliš pečujících aškenázských židovských matek). Kristýna dále připomíná pro nás zajímavou věc, že mnohá hebrejská slovní spojení a idiomy jsou významově blízké češtině, resp. slovanským jazykům (např. „dřít jako kůň“ se přeloží „avad kmo sus“ – pracovat jako kůň, zatímco v angličtině je to „work like a dog“ – pracovat jako pes). Je to dáno vlivem v Rusku narozených židovských jazykovědců a literátů, kteří se v 90. letech 19. století do tehdejší Palestiny v Osmanské říši stěhovali a nový jazyk tvořili podle jazykového modelu, který si přinesli ze své země. V dnešní době je v moderní hebrejštině již patrný silnější vliv anglického jazyka. „Další zajímavostí je, že se v Izraeli kromě studentů jazyk učí i noví přistěhovalci. A to jsou jednak lidé různého věku a jednak lidé mluvící různými jazyky. Ti také do hebrejštiny mohou přinášet něco svého. V naší skupině, ve které jsem se učila hebrejštinu, byli: Čínan, Jihokorejec, Britky, Francouz, Američané, Brazilci, Italové, Němci. A potom my Češky, Slovenka, Slovinka a Maďarka – říkaly jsme si „bývalé Rakousko-Uhersko“. Bylo to nesmírně zajímavé, s čím kdo přišel, když jsme například vymýšleli samostatné úkoly a měli prezentace.“

STUDIUM V IZRAELI

Na studium v Izraeli nedá dopustit. „Když studuješ v jiné zemi, dospěješ, i když si říkáš, že už dospělá jsi. Stejně tě potká spousta nečekaných situací, které tě posunou dále.“ Jací jsou z jejího pohledu Izraelci? „Většinou jsem měla pozitivní zkušenosti. Lidé v Izraeli jsou ochotní a zvyklí si pomáhat. V Čechách mi přijde, že je tu příliš laxnosti, nevšímavosti. Když si v Izraeli nevíš rady nebo se ti něco stane, aniž by sis o pomoc řekla, hned se lidé seběhnou a snaží se ti pomoct. Jsou tak vychovaní. Ke konci pobytu už to bylo náročné, stýskalo se mi, sháněla jsem za sebe náhradu do bytu, což pro mě jako pro cizinku nebylo lehké, takže jsem zažila i pár zklamání, ale celkově se mi v Izraeli líbí. Odjela jsem ze země, než začaly nejhorší útoky.“ Co si myslí o pozadí současného násilí? „To už nemá s náboženstvím nic společného. Jak za tím někdo může hledat náboženství? Je to politický manévr. Podle mne se Hamas snaží rozpoutat další intifádu, možná aby vzbudil pozornost. Ale také mne jako religionistku štve, když lidé vytvářejí škatulky typu „jsi muslim, tak jsi terorista.“ To není pravda, nemůžeme lidi takto házet do jednoho pytle. Bohužel je tato rétorika hojně užívána i v politických kruzích.“

TÉMA STUDIA: OBVINĚNÍ Z RITUÁLNÍ VRAŽDY

Proč se vůbec začala věnovat tématu obvinění z rituální vraždy? „Když jsem hledala téma pro magisterskou práci, přišlo mi, že k Hilsnerově aféře (obvinění židovského mladíka Leopolda Hilsnera z vraždy křesťanské švadleny Anežky Hrůzové roku 1899, které vedlo nejen k jeho uvěznění bez dostatečných důkazů, ale i k výbuchu antisemitismu v českých zemích) bylo napsáno mnoho z hlediska historie, ale nikoli náboženství. Jak tehdy lidé chápali pojem rituální vražda? (Tehdejší profesor, pozdější prezident, který se za Hilsnera a proti antisemitismu v české společnosti postavil) Masaryk sice napsal, že je to nesmysl, ale mne fascinuje, jak je možné, že se na konci 19. století, kdy již byla gramotnost obyvatelstva nadprůměrná, našli lidé (a nebylo jich málo), kteří takovému obvinění věřili? Ghetta byla zrušena v roce 1848, Židé se od toho roku stěhovali, v roce 1867 bylo jejich občanské zrovnoprávnění zakotveno v říšské ústavě Rakouska-Uherska, v 90. letech už jsou prakticky asimilovaní, průmyslová revoluce je v plném proudu… Jak to, že lidem nepřišlo takové obvinění divné a zdravým rozumem ho neodmítli? Svou roli ale hrála také celá řada dalších aspektů, např. politický, kdy došlo k rychlému nástupu nacionalistických a antisemitských stran. Ty založily svůj program na napadání Židů. Určitě k tomu přispělo i prohlubování sociálních rozdílů mezi jednotlivými vrstvami obyvatelstva. Někteří lidé využili průmyslové revoluce a vyšvihli se nahoru. Mezi nimi byla i celá řada šikovných Židů, kteří měli kapitál a mohli postavit továrny – byli tak na první pohled úspěšnější než běžní občané Rakouska-Uherska. V magisterské práci jsem se věnovala náboženskému aspektu Hilsnerovy aféry – z Anežky Hrůzové byla udělána mučednice, byla téměř zbožšťována, její fotografie se prodávaly a šířily mezi lidem (a patrně na nich ani nebyla ona…), konala se procesí k místu nálezu jejího těla a k jejímu hrobu, připomínalo se její úmrtí. Samozřejmě obvinění z rituální vraždy a následný proces s Hilsnerem navazuje na stejná středověká obvinění, ale Hilsneriáda je zvláštní tím, že už se odehrává v moderní době. A to je podle mého názoru dost pozdě na to, aby takovému obvinění lidé věřili. Lidé už nebyli tak neinformovaní, média fungovala.“

TEORIE KOGNITIVNÍCH VĚD A MEDIÁLNÍ MANIPULACE

A jak se Kristýnin náhled na téma posunul díky studiu v Jeruzalémě? „Zaujal mne pohled teorie kognitivních věd. Jeden americký profesor tvrdí, že šíření různých myšlenek včetně pověr funguje na principu důvěry: pokud lidé věří zdroji, ze kterého informace pochází, a nemají přístup k úplně primárnímu zdroji, tak věří tomu, co slyší či čtou, již informaci neověřují a šíří ji dále. V tehdejší době si ještě lidé tolik neuvědomovali, že média mohou být zaujatá. Věděli, že některé noviny jsou „pravicové“ a jiné „levicové“, ale nemluvilo se otevřeně o tom, že některé noviny cíleně zneužívají antisemitskou ideologii. Lidé také věřili českým zástupcům v Říšském sněmu – když něco řekli oni, byla to pravda. Trochu jako ve filmu Pupendo, kde ona soudružka říká: „Psali to v novinách „Pravda“, tak to musí být pravda.“ I dnes existuje skupina lidí, která čte Blesk a dívá se na Novu a v jiných zdrojích si informace, zprostředkovávané těmito médii, neověřují. Když jsem studovala v Tel Avivu, jeden z posluchačů se přednášejícího zeptal: Jak je vůbec možné, že pověra o rituální vraždě stále existuje? A profesor odpověděl: „ To je „million dollar question.“ Tedy pokud někdo najde odpověď na tuto otázku, zaslouží si milion. Kognitivní vědy, které vychází i z psychologie, mi přijdou jako klíč k pochopení této problematiky, proto se do nich pomalu snažím proniknout. Kognitivní vědy odhalují, jakým způsobem fungují kognitivní procesy (procesy chápání, způsobu zpracovávání informací v mysli člověka), proč lidé věří tomu, čemu věří.“

Narážíme i na skutečnost, že obvinění z rituální vraždy bylo s největší pravděpodobností ve středověku cíleně vytvořeno církví ve snaze o zdiskreditování judaismu a vytvoření vnějšího nepřítele, k posílení vlastních řad a víry věřících, obzvlášť v době, kdy se církev cítila nestabilní. A přesto tato představa přetrvává s takovou setrvačností a šíří se i do arabských zemí. „Neexistuje žádný důkaz„používání krve zabitých dětí či panen pro pečení macesů či použití v židovských rituálech“. Šlo o umělou snahu církve o posílení vlastní pozice; obvinění se nezakládá na ničem reálném. A přesto se i dnes najdou lidé, kteří řeknou „Jo, to Židé dělají“, nebo alespoň „dělali“. A k popularitě této představy v některých arabských zemích lze říci to, že jde o myšlenku, jež je překládána do různých kulturních oblastí a používána z různých ideologických pozic, ale stále se stejným cílem – vyvolat nebo posílit negativní postoje vůči judaismu a Židům. Jenom se použijí jiné prostředky, případně se upraví forma. Posledních dvacet až třicet let se obvinění stalo součástí snahy o delegitimizaci Izraele: jde o argument, odůvodňující proč nemá Izrael nárok na existenci – protože „jsou to krvelační vrahové dětí a panen“. Někdy v 80. či 90. letech došlo k otravě na jedné arabské škole, nepamatuji se, zda na Západním břehu nebo ve Východním Jeruzalémě, a bez ohledu na nějaké zkoumání byli okamžitě obvinění Izraelci, že chtějí Araby otrávit a jdou po dětech!“

AKTUÁLNÍ VARIANTY STŘEDOVĚKÝCH POMLUV

Variantou tohoto obvinění je obvinění z obchodu s lidskými orgány. „Legrace“ končí, když tuto smyšlenku převezmou solidní média v demokratických zemích, jako se tomu stalo ve Švédsku, kde noviny zcela vážně informovaly o izraelském byznyse s lidskými orgány. Bohužel k tématu mohu přidat i osobní zkušenost a setrvačnost: moje rusínská babička, od deseti let sirotek, byla vychovávána židovskou rodinou. Zvláště Židovku Dobršku Šnajerovou, matku rodiny, měla velice ráda, ale přesto, když jí pop v kostele namluvil, že Židé zabíjejí malé děti a z jejich krve pečou velikonoční chléb, moje babička často lezla strachy pod stůl a odmítala vylézt. Celý život byla přesvědčená, že se to tak skutečně děje, nad mým studiem hebraistiky se zhrozila a vyslechla jsem si mnoho antisemitských předsudků.

Jak Kristýna vnímá skutečnost, že pomluva je tak úzce spojena s krví, naprosto jedinečnou tekutinou? Která navíc byla, na rozdíl od křesťanství, v judaismu přísně tabuizovaná (platí zákaz požívání jakékoli krve, neboť obsahuje duši zvířete – odtud pramení přísné pokyny pro přípravu rituálně čisté stravy, resp. masa)? „Myslím, že kořeny spojení této představy s krví najdeme ve středověku, kdy pomluva vznikla. Lidé přičítali krvi magické účinky. A uvědomme si, že židovská komunita byla oddělena, vyloučena a uzavřena. Křesťané nevěděli, jak probíhají židovské rituály, mohli se pouze dohadovat, jak vypadají a jakou mají pointu. Podle lidové magie mělo pití krve léčivé účinky. Podle mne byla tato představa spojena se Židy až druhotně. Krev byla vždy tabuizována, ať už šlo o menstruační krev, porodní krev, zranění… Na veřejnosti se o ní nemluvilo. A dále mne ještě napadá, že když vyvoláš v člověku šok, vzbudíš silnou emoci, nejlépe negativní, tak paměť funguje mnohem efektivněji. Vražda vyvolává negativní emoci a vražda dítěte vyvolává ještě silnější negativní emoci. A vůbec nejsilnější negativní emoci vyvolává představa vraždy dítěte za účelem použití nebo požití jeho krve. Ta se pak otiskne do vzpomínky, do paměti. To je možná důvod, proč obvinění přežilo dodnes: už samotná představa rituální vraždy je snadno zapamatovatelná, a tím pádem i využitelná. Krev hraje roli spouštěče negativních emocí. V novověku, kdy lidé mají možnost se racionálně přesvědčit, že jde o nesmysl, emoce stále zůstává, a tvrzení jim přijde uvěřitelné. Člověk má „divný pocit“, že by to mohla být pravda, když už to vyvolává takovou emoci… Říkala jsem si, že by bylo zajímavé vytvořit experiment, vybrat určité prvky, které se v obviněních opakují, ale sestavit jiný příběh. A schválně, co by si lidé zapamatovali? Moje hypotéza je, že by si zapamatovali právě ony prvky rituální vraždy.“

DÍKY A HODNĚ ŠTĚSTÍ!

Žijeme ve 21. století – a mnoho lidí se stále nechává unášet nánosem starých emocí… Kristýnina práce ukazuje, jak je náročné změnit způsob myšlení, neboť člověk není výlučně racionální bytost. Každopádně nyní bude mít i jinou, krásnou a smysluplnou životní náplň: brzy se stane maminkou. Přeji vše dobré a díky za povídání!

FOTO: Kristýna Kuboňová – Izrael

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

Užitečné odkazy:
O moderní hebrejštině a cestě k ní:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hebrej%C5%A1tina
https://en.wikipedia.org/wiki/Modern_Hebrew
Hilsnerova aféra v českých zemích: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hilsneri%C3%A1da
O kognitivní vědě: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kognitivn%C3%AD_v%C4%9Bda
Nakladatelství Lingea: http://www.lingea.cz/

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli