HANALISA OMER Můj život je miniaturou židovského osudu

Malířka Hanalisa Omer se narodila roku 1947 v Dunajské Stredě rodičům, kteří přežili holokaust. Ve dvaceti letech odešla do Izraele. Studovala na prestižní Bezalel Academy of Art v Jeruzalémě, žila v umělecké vesničce Ein Hod v pohoří Karmel. Stala se matkou syna a dcery. Malovala, kreslila, ilustrovala, studovala spiritualitu různých tradic. Dnes se vrací, do rodné země i ke svým kořenům: žije v Praze, je členkou židovské Liberální unie, studuje židovskou historii a dělá průvodkyni po židovském městě.

IDENTITY

Je ženou mnoha identit. Za svobodna se jmenovala Löwyová: je to příjmení odkazující na biblický kmen vzešlý z potomků Leviho. Levité byli služebníky v chrámu, zpívali, hráli, pečovali o posvátnou liturgii, byli umĕlci. Z jejich řad pocházeli kohanim, kněží. Sňatkem Hana získala německé příjmení, jak to u evropských aškenázských Židů v důsledku josefinských reforem bývalo zvykem: s manželem si ho změnili po příchodu do Izraele na hebrejské „Omer“ („snop obilí“, ale také posvátný čas sedmi týdnů mezi svátky Pesach a Šavuot, mezi vyjitím z egyptského otroctví a přijetím duchovního Učení na hoře Sinaj). V Izraeli je Hanalisou Omer, ve slovenském pase má jméno Chana Omerová. Ač se nepovažuje za náboženského člověka v tradičním slova smyslu, zajímala se o mnoho duchovních směrů, dvacet pět let pracovala jako cvičitelka jógy a jejím koníčkem jsou bylinky. Nyní ji však představme jako malířku, neboť vás zveme na výstavu jejích obrazů v červenci 2015 v přednáškovém sále Židovské č.p.100 v Jičíně.

UMĚLECKÁ CESTA V IZRAELI

Ještě na Slovensku vystudovala uměleckou průmyslovku, ale pracovat v komunistické propagaci na osvětových letácích ji nebavilo. Když získala stipendium na Becalelovu akademii v Jeruzalémě, specializovala se na ilustraci. Mnoho knih její ilustrace nese, naposledy hebrejské vydání La Fontainových bajek. Impuls pro malování obrazů přicházel spíše z nitra: „V mládí puzení a náměty k obrazům vycházely z mé psychiky. Byla to pro mne terapie, sebeléčení přicházející z nevědomí. Malovala jsem své vnitřní krajiny. Cítila jsem mnoho viny a smutku, pocházejících z osudu mých rodičů, a tak jsem se vyrovnávala s depresemi, vědomím holokaustu.“ Při svých duchovních studiích se mj. věnovala kabalistickému učení o Stromu Života a nakreslila mnoho kreseb srovnávajících tento diagram sfér hmotných i nehmotných realit našeho světa se stavbou lidského těla a systémem energetických center – čaker. „To mne asi spojilo s doktorem Izákem Chajutmanem. Oslovil mne, zda bych ve spolupráci s jeho vizemi nakreslila soubor obrazů na téma Nebeský Jeruzalém.“ Izák Chajutman (Yitzhak Hayutman, někdy se píše „Hayut-Man“, aby evokoval význam „životní síla-člověk“) je „kybernetický architekt“, vizionář posvátné geometrie a architektury, kterou ve virtuální realitě vytváří tak, aby podporovala růst vědomí lidstva a mír. Založil think tank Academy of Jerusalem, neboť své úsilí soustředí do centra tří světových náboženství zmítaných konflikty – Jeruzaléma. Zvláštním místem je potom pro něho Chrámová hora. Na tomto místě ve starověku stával Hospodinův Chrám, posvátné místo Židů a křesťanů. Nyní zde stojí islámská svatyně – mešita Skalní dóm. Židovská mystika kabala reaguje na vize proroků (zvláště Ezechiela) a mluví o tom, že až přijde Mesiáš, na kterého Židé stále čekají, postaví na hoře místo mešity Třetí chrám, obnovený židovský svatostánek. Jde samozřejmě o citlivé místo sváru náboženských tradic a časté téma fundamentalistického zápalu: v ultraortodoxních obchodech si už dnes můžete koupit fotomontáž s Třetím chrámem na stávající Chrámové hoře. Doktor Chajutman v souladu s moudrostí současné spirituální potřeby růstu a rozšiřování vědomí a tolerance a smíření náboženství tvrdí, že Třetí chrám nebude z cihel, ale ze zralého vědomí lidí, tj. z jemnohmotných energií. „Je to moderní prorok“, říká Hanalisa. „Nevím, kolik lidí mu naslouchá, ale ve starověku také prorokům naslouchal málokdo. Doktor Chajutman měl vize a chtěl je zobrazit: konkrétně zachytit abstraktní představy. Je to tajemství, proč zrovna já jsem byla vybraná pro tento úkol… (směje se) První obraz je nejintelektuálnější, namalovat ho mi trvalo skoro rok. Tři roky jsem potom pracovala na dalších třech obrazech.“ Tak vznikla jedinečná série „Nebeský a pozemský Jeruzalém“, s obrazy „Probuzení“, „Zacílení“, „Uskutečnění“ a „Oslava“.

OTEVŘENÍ BRÁNY MILOSRDENSTVÍ

V roce 2004 k nim přibyl, jak Hanalisa říká, „ústřední obraz“ – „Otevření Brány Milosrdenství“. V hradbách jeruzalémského Starého Města je totiž několik slavných bran, z nichž jedna je nazývána Branou Milosrdenství. Právě tudy má přijít Mesiáš. Realitou je, že se nachází pod palestinskou správou a je zazděna a hlídána. Jak symbolické. Obraz vznikl v době tzv. druhé intifády, místní války mezi Izraelci a Palestinci v letech 2000-2005. V té době (od roku 1999) žila Hanalisa v Jeruzalémě a zapojila se do spirituálních mírových aktivit: „Každý pátek odpoledne před začátkem šabatu jsme se scházeli na „mírove bdění“ (Peace Vigil) na malém námĕstí v blízkosti a s výhledem na Západní zeď („Zeď nářků“, jediný pozůstatek starověkého Hospodinova chrámu). Muslimové, Židé, křesťané, lidé jiných duchovních směrů. Společně jsme se modlili a meditovali.“ Nešlo jen tak o nějaký kroužek: mnoho aktivistů je mezinárodně proslulých a například Hanalisin přítel, David Less – Šahabuddin, je známým židovským autorem žijícím v USA, súfijským mystikem, duchovním průvodcem a učitelem meditace. Ve stejném roce, kdy Hanalisa nakreslila obraz Otevření Brány Milosrdenství, založil organizaci The Abrahamic Reunion, „Abrahámovské znovuspojení“, kde spolupracuje s náboženskými a duchovními vůdci izraelských abrahámovských náboženství – muslimy, křesťany, Židy a Drúzy – na šíření myšlenek míru a spolupráce.

LÉČENÍ PAMĚTI RODU A SMÍŘENÍ

Po období práce na Nebeském Jeruzalémě byla Hanalisa „stažena na zem“: „Jako kdyby mne něco táhlo opět dolů… a musela jsem se vrátit k obrazům s námětem holokaustu. Na podnět svého bratra jsem namalovala cyklus „Kořeny“ o naší rodinné historii. Předchozí generace měla velmi těžký život, mí prarodiče Osvětim nepřežili. Rodiče sice ano, ale maminka byla celý život smutná. Já jsem z generace mezi generací holokaustu a generací narozenou v Izraeli. Už moji rodiče neměli víru, možná trošku ctili tradice, ale nežili židovskou spiritualitu. Tak jsem musela hledat sama a samozřejmě jsem si kladla mnoho otázek…“ Kromě zmíněné jógy a přírodní spirituality (zajímají ji např. knihy Carlose Castanedy o indiánské spiritualitě) studovala židovskou mystiku kabalu se ženami – učitelkami. Jedna z nich, Melila Hellner – Ešed, je dnes uznávanou odbornicí na nejdůležitější středověkou kabalistickou knihu Zohar, ke které napsala oceňovaný komentář. Připomínám, že studium kabaly bylo ženám zakazováno až do 20. století… K tomu Hanalisa říká: „Učení kabaly je krásné, moudré – a nebezpečné. Musíte být dobře uzemnění. Židovští muži se dostali do velkých intelektuálních výšin. Dva tisíce let neměli zemi, půdu, žili ve vyhnanství. Své poznání dostávají „shora“, takže se může stát, že nejsou ukotvení v pozemské realitě, spojení se svým tělesným vĕdomím. Ženský přístup je zdola: ženy obdrží moudrost ze země, skrze sefíru Malchut (Království, nejspodnější kvalita a sféra Stromu Života totožná s naším hmotným světem a fyzickým tělem. Má ženskou esenci. Některé systémy starší kabaly a současného feminismu ji ztotožňují se Šechínou, ženskou Boží Přítomností, tj. ženskou polaritou Božství.)

PRO PŘÍRODU

Na prahu sedmdesátky této krásné, usměvavé ženě vyzařující klid ještě záleží na tom, jak být ve službě společnosti: „V Jeruzalémě jsem spolupracovala se Společností na záchranu přírody. Miluji bylinky, když jsem v Izraeli, jím jedlé divoké rostliny a pořádám exkurze za jejich poznáním. Také jsem vytvořila komunitní zahradu v parku Bustaniya. Mezi dvěma sídlišti ve čtvrti Kirjat Jovel je staré údolí s jedinečnými druhy bylinek. Bylo tam smetiště. Pomalu jsem ho začala čistit, až vznikl park. Tam jsem poznala, co je to pomoc andělů. Když jsem dělala věci nejen pro sebe, ale i pro společné dobro, tak ve chvíli, kdy už to bylo těžké, se někdo objevil a pomohl. Pro mne ty síly, které vstoupily do procesu ve chvílích krize, byly anděly. Po mně park převzali mladší. Také jsem spolupracovala s Rainbow Family, lidmi žijícími alternativním, s přírodou spojeným životním stylem. V roce 2010 při velkém požáru lesů na Karmelu mi shořel dům v Ein Hod. Následovalo několik let, kdy jsem nebyla nikde doma. A teď žiju v Praze, kde mám také vnoučata.“

ÚKOLEM ŽIDŮ JE NAJÍT A PŘINÁŠET SVOBODU

Do Jičína přiveze Hanalisa originální malby a vysoce kvalitní digitální tisky svých obrazů z různých období. „Stylově mám velký rozptyl, tematicky i technikou. Nechci, aby mne lidé poznali podle stylu, moje ego nemá tuto potřebu.“ Na otázku, jak se ve svém životě cítí, odpoví: „Jako by můj vnitřní život byl miniaturní replikou židovského osudu, židovské historie. Úkolem Židů ve světě je najít a přinášet svobodu. Dnes jsem mnohem vyrovnanější než v mládí, je mi dobře, chvála Bohu.“

Znovu se narodit, vstát jako Fénix z popela. To je inspirace, kterou světu Židé dávají. Přijeďte se setkat s hlubinami i výšinami, pozemským i nebeským, na výstavu „POZEMSKÝ A NEBESKÝ JERUZALÉM“ do Synagogy Turnov (Liberecký kraj). Vernisáž se koná v úterý 2.srpna 2016 v 17 hodin.

Více o Hanělise najdete zde: http://hanalisart.com/
Foto: Obraz „Probuzení“ Hanalisy Omer  z cyklu Nebeský Jeruzalém.

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

RACHEL ELIOR a její odvážná teorie o svitcích od Mrtvého moře

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli