LIZ GREENE o astrologii a vědomí

Liz Greene (narozena se Sluncem v Panně, Lunou a Lilit ve Střelci a Ascendentem ve Štíru roku 1946) je vynikající astroložka, jejíž psychologický přístup ovlivněný jungiánstvím, hlubinnou psychologií a silou mýtů a archetypů dal vzniknout inspirativnímu směru astrologie – psychologické astrologii. Našla jsem tento třináct let starý rozhovor, ve kterém formuluje své názory na astrologii a růst vědomí lidstva, a líbil se mi, i když vnímám, že kvantová astrologie některá tvrzení překračuje (např. tvrdí, že planety jsou vědomé a lze s nimi spolupracovat). Kvantová astrologie podle mého názoru na práci a názory Liz Greene navazuje.

Tazatelem je astrolog Nicholas Campion (NC).
NC: …Píšete o věku Vodnáře, o tom, že Bůh či bohové jsou nyní v nás, nikoli vně nás, a vodnářským projevem je věda. Někdo by Vás mohl vnímat jako humanistku v tom smyslu, že tvrdíte, že nyní jsme my lidé ve středu všech věcí. Kulturní relativismus obsažený např. v myšlení New Age prohlašuje, že každý věk má svoji verzi pravdy a žádná není nadřazená jiné.

Liz: Nemyslím si, že by astrologické věky byly skutečnější než cokoli jiného. Ale vypadá to, že existují body obratu, ve kterých se mění způsob, jak lidé definují nejvyšší dobro (nebo Boha, chcete-li) a jakým způsobem ustanovují, formulují toto vnímání. Nemyslím si, že by jeden věk byl „lepší“ než druhý ve smyslu „pravdivější“. Ve starověku byli bohové vnímáni jako bytosti, které jsou „někde jinde“ a zasahují do lidského života. Nyní je pro nás těžké bohy definovat tímto způsobem. Nemusí to nutně znamenat větší uvědomění pravdy, spíše to může odrážet, co je nyní vnímáno jako reálnější. Rozpadá se a hroutí rys Božství jako něčeho „vně“, k čemu se modlíme. Tento rozpad nám působí mnoho starostí, úzkostí, strachu a děsu. Jednou z odpovědí je stvoření opaku: přísného fundamentalismu. Je to prométeovská vize, ve které jsou lidské bytosti alfou a omegou – vše leží uvnitř nás. Zda je to dobře nebo špatně je chybně položenou otázkou. Je to něco, s čím žijeme a budeme žít. Nepochybně z vnímání Božství uděláme na dlouhou dobu guláš, neboť to vyživuje naši aroganci. S každou změnou ve vnímání Božství něco ztrácíme. Získáváme nové vnímání a ztrácíme něco velmi cenného. Vypadá to, že vhodnější otázkou je „Můžeme uchovat to, co je ve starém vnímání hodnotné, a zároveň umožnit nové vnímání?“ Rozhodně je to lepší než nakreslit tlustou čáru a říct „Tohle je staré, tak to vyhodíme.“ Křesťanství se snažilo odstranit pohanský pohled na svět velmi bezohledně a krutě a myslím, že za to zaplatilo velkou cenu, neboť vyloučilo to, co bylo v předchozím světonázoru cenné. A nyní jsme ve stejné pozici.“

NC: Takže když píšete v „Astrologii pro milence“, že jako jednotlivci stále do něčeho dorůstáme, myslíte si, že lidská společnost do něčeho dorůstá?

Liz: Pokud ano, má to spíše co do činění s naším osobním potenciálem než s nějakým velkým evolučním designem. Ale je to trochu jako lidský život. Když dozrajete do určitého věku, vaše zkušenosti začnou být cyklické: uvědomíte si, že už jste určité situace zažili. Tím se otevírá možnost dělat něco lépe, s větší moudrostí, kreativněji. A nebo naopak to může lidi udělat zahořklými a destruktivnějšími, protože propadnou vzteku, když si uvědomí, že už tu předtím byli. Myslím, že je zde potenciál pro skutečný (genuine – ryzí, pravý, nefalšovaný) vývoj, ale nemyslím si, že je to automatiky dané a už vůbec nejsem přesvědčená, že je to plán. Je to něco, co můžeme ve skutečnosti udělat my sami, když jsme dostatečně inteligentní.

NC: Byl jsem překvapený Vaším útokem na guruy New Age ve Vaší knize „Neptun“. Vnější svět označuje všechny astrology za guruy New Age a najednou Vy jako astroložka výstřelky těchto guruů kritizujete.

Liz: Mám ráda citát Johna Coopera Powyse – „Ďábel je jakýkoliv bůh, když začne vyžadovat poslušnost.“ Každá autorita se může stát ďáblem, ať už je to New Age duchovní guru nebo nábožensky ortodoxní papež nebo vědecky uznávaný akademik nebo politicky mocná postava. Stane se ďáblem, když se my vzdáme své schopnosti rozlišovat. „Pravda“ je hrozné slovo, protože závisí na pozorovateli. Jestliže se vzdáme nezbytného individuálního úsilí objevovat to, co chápeme jako pravdu, jsme velmi hloupí. Ve skutečnosti jsem neútočila na guruy jako takové. Gurua si můžete udělat ze svého doktora nebo ze své vlády, jako to dělali Rusové v éře Sovětského svazu. Můžete si udělat gurua ze všeho, pokud chcete být dítětem, které potřebuje rodiče zodpovídajícího všechny otázky. S New Age to nemá nic společného. Souvisí to s leností lidských bytostí. Závislost na guruech je jedním z projevů naší lenosti.

NC: Došla jste za všechna ta léta astrologické práce a vyučování k definici astrologie?

Liz: To je hezká otázka. Pro mne je astrologie symbolický systém. Jsou to čočky nebo nástroj, který využívá určité typy symbolických obrazů nebo vzorů, aby dal smysl hlubším vzorcům obsaženým v životě. Tyto vzorce by jinak na intelektuální rovině nebyly uchopitelné. Je možné je zakusit neintelektuláním způsobem. Život tak může být interpretován v termínech svých spodních vzorců. Proto si myslím, že všechny ostatní „čočky“ – tarot, kabala, mytologie, literatura, poezie, drama, malířství, sochařství – jsou nejen rovnocenné v odhalování těchto vzorců, ale navzájem se s astrologií vyživují. Nemyslím si, že existuje něco jako čistá astrologie.

NC: Jestliže přijmeme definici astrologie jako čoček, vyplývá z toho, že astrolog se skrze něco dívá. V tom případě si můžeme vybrat, zda položit důraz na pozorované nebo na pozorovatele, tedy astrologa. A vnímat jak to, na co se dívá, tak co vidí. Zkreslují to čočky. Dívají se astrologové na něco reálného? Myslíte si, že existuje něco reálného ve vnějším světě, totiž astrologie, a že se na to díváme?

Liz: Záleží na tom, co míníte slovem „reálný“. Zodiak v reálném světě neexistuje. Je to zjevná i domnělá cesta Slunce kolem Země, kterou jsme rozdělili do dvanácti částí. Každé části jsme přisoudili obraz a soubor významů a vzorců chování. Takže na určité úrovni ten systém není reálný. Tento stůl, u kterého nyní sedíme, je věc, kterou definujeme jako „reálnou“. Ale jestliže začnete vnímat realitu jako něco jemnějšího a méně zřetelného a začnete k ní přistupovat jako k něčemu tvořenému vztahy, spojeními, rezonancemi a shodami mezi věcmi, potom ano, tyto vzorce jsou reálné. Ale v kvantitativním smyslu nemohou být měřeny nástroji tzv. reality. Záleží tedy na tom, jaké je Vaše chápání slova „reálný“. Věřím, že existuje objektivní strukturování nebo propojení nebo jednota (patterning or interconnectedness or unity) nějakého druhu nebo struktura rezonancí. Můžete použít opis, jaký chcete, mystický, hermetický, nebo jiný. Existuje to vně nás, není to jenom ve vnímání astrologů.

NC: Na začátku jedné své knihy citujete Gerharda Dorna: „Což jsi nevěděl, že nebesa a živly byly původně jedním, ale byly rozděleny božskou lstí, abys mohl vzniknout ty a všechny ostatní věci? … Proto je toto rozdělení po všechny generace nezbytné. Nikdy nemůžeš učinit z ostatního Jednotu, po které toužíš, pokud nejprve neučiníš Jednotou sebe.“ To je velmi silné tvrzení podporující astrologii jako přirozený způsob vnímání jednoty nebe a země a skutečnosti, že astrologická zkušenost začíná uvnitř nás. … Otázka, zda astrologie zkoumá něco „objektivního“ a „reálného“ se objevuje, když astrologové používají různé techniky a způsoby zpracování horokopu a pracují s různými domy. Soutěžení mezi systémy domů je jedním z hlavních problémů astrologie. Jak se máme rozhodnout, který systém domů použít? Jednou jste řekla, že „bychom měli použít ten systém domů, který nám vyhovuje a funguje“. To zní jako byste stavěla astrologa do středu rovnice.

Liz: Jenom částečně. Myslím si, že všechny tyto strukturálně odlišné přístupy otevírají k něčemu okno, ale je to úzké okno. Žádné z těchto oken neodkryje celou krajinu. Proto mají podle mého názoru všechna svoji platnost. Souhlasím s tím, že astrologové mají ty klienty, které potřebují. Je to opět o rezonanci. Řekněme, že opozice Saturna a Pluta přichází do kvadratury k Vašemu Slunci a to představuje určitý druh symbolického obrazu, kterým se Vy sám v určitou chvíli stáváte. Zakoušíte – jste tím udeřen či alespoň dotčen – určitý druh energie. Je to jak uvnitř Vás, tak vně Vás. Můžete ve svém životě zakoušet určité věci spojené s touto opozicí. Ale jak s nimi naložíte, to je velmi individuální. Můžete si říct: „Dobře. Je to hodně těžký a náročný aspekt. Využiji ho a půjdu studovat na doktorát.“ Nebo si můžete lehnout na záda, udělat ze sebe oběť a říct: „Ach, někdo se vloupal do mého domu“ nebo „Na ulici jsou výtržnosti a zapálili mi auto“ nebo cokoliv podobného. Charakter této zkušenosti závisí na tom, jak jste schopní naložit s tím, kdo/co jste v tu chvíli. Jako astrolog můžete v ten moment mít spoustu klientů, jejichž téma bude rezonovat s tématem, skrze které právě procházíte. Takže budete potkávat mnoho Štírů (vládce Pluto), Kozorohů (vládce Saturn) nebo lidí také zasažených jejich opozicí. Lidé k vám mohou přijít se zrcadlem, které nějakým způsobem rezonuje s Vámi. Nejde o kauzální vztah, jde o rezonanci: věci, které s vámi rezonují, vstoupí do vašeho života.

NC: Kdybyste užila slovo „rezonance, rezonující“ před materialistickým vědcem jako je např. Richard Dawkins, měl by pro ni fyzikální vysvětlení. Používáte to slovo spíše v poetickém smyslu?

Liz: Je to také doslovné. Když udeříte na ladičku a vedle bude dobře naladěná kytara, tak se ozve slyšitelná rezonace, ale jestli kytara nebude přesně naladěná, nic se neozve. Tento druh rezonance probíhá na fyzické úrovni.

NC: Znamená to, že všichni odpovídáme (respond- vědomě reagovat) na hudbu sfér?

Liz: Myslím, že jsme také součástí té hudby. Je to řetězec nepřetržitých akordů a rezonancí.

NC: Vraťme se k Vašemu příkladu opozice Saturn – Pluto a možnosti volby. Co je podstatou té volby? Je tato schopnost učinit volbu vázána na další astrologický vzorec v horoskopu?

Liz: Ne. Je zde něco, co působí uvnitř rezonancí. Psychologie to nazývá VĚDOMÍ (consciousness). Nemám definici, co to je, kromě toho, že je to merkurické. Vědomí je jako merkurická postava v alchymii. Není omezen nebo vázán astrologickými vzorci. Vědomí obývá tyto vzorce a projevuje se skrze ně, ale může působit i vně, uvnitř, okolo… A to nám umožňuje činit volbu. Myslím, že je to právě merkurické vědomí, co transformuje, proměňuje náš způsob, jak reagujeme na astrologické vzorce. Buď jednoduše jsme tím vzorcem a slepě je schvalujeme, naplňujeme (což se děje v říši zvířat), nebo do něho vneseme vědomí. Vzorec nepomine, ale získá více možností, více not v akordu. Vědomí je něco, co astrologii překračuje.

NC: Je to tedy něco jako novoplatonský pojem Duše, která překračuje tělo i hvězdy. Ale pokud vědomí přesahuje astrologii, jak je to s tzv. vědomými vnitřními planetami v horoskopu – Merkurem, Venuší a Marsem (stojícím proti tzv. nevědomým, vnějším planetám)?

Liz: Žádná planeta není automaticky vědomá. Planety představují určité vzorce. Jestliže je si jedinec vědom vzorce uvnitř sebe, planeta je vyjádřena vědomě. Ale jenom proto, že planeta je vnitřní a vědomá neznamená, že vzorec bude vědomý. To mne naučila zkušenost. Lidé mohou být naprosto nevědomí v tom, co znamená jejich Luna nebo Venuše, co představují v jejich lidské přirozenosti. Mohou jejich vzorce promítat na své okolí, mohou jimi být vláčeni, mohou se tím stát, identifikovat se s tím, a přesto být nevědomí. Vnímají to tak, že SE jim to děje, přichází to zvenčí, z vnějšího světa. Ve skutečnosti je to v nás, ale fakt, že jde o vnitřní vědomé planety nezajišťuje, že s nimi budeme vědomě spojeni.

NC: A jak víme, kdy jsme s něčím skutečně vědomě spojeni?

Liz: To je těžké vysvětlit. Souvisí to se schopností stát v klidném středu a být uvědomělý – nejen na intelektuální úrovni, ale na všech úrovních. Být uvědomělý znamená být si vědomý něčeho, co známe jako „Já“ (self), ale zároveň se s tím neidentifikovat, neztotožňovat. Je určitý prostor mezi námi a tím. Takže jestliže mám dnes tranzit Marse a Vy něco řeknete špatně a já se opravdu rozčílím, tak jestliže si nejsem vědoma tohoto martovského hněvu, tak jsem jednoduše rozzlobená. Možná dokonce ani nevím, že jsem rozzlobená. Použiji urážlivá slova, udeřím, všechno na Vás vyliju. Vědomá osobnost v tu chvíli není přítomna. Nevím, co mám dělat, říkat, cítit. Jednoduše jednám a potom řeknu: „Promiňte, přestala jsem se ovládat, nemyslela jsem to tak.“ Nicméně když jsem uvědomělá, potom slyším a vnímám, co říkáte, vím, že jsem rozzlobená a v tu chvíli mohu i vnímat, PROČ jsem rozzlobená. Mohu cítit hněv, ale nejsem tím hněvem, což znamená, že mohu sama sobě říct: „Myslel to skutečně vážně? Co to ve mně spustil?“ Mohu s tím pracovat. Jestliže jsem i po nějakém čase stále rozzlobená, mohu mu v klidu říct: „Uvědomujete si, co jste právě řekl? Bylo to velmi urážlivé.“ A nebo můžu mlčet, protože si uvědomím, že můj hněv s Vámi nemá nic společného: je to můj problém. Vědomí může být vzdušné, tedy intelektuální, ale i vodní, ohnivé, zemní, tedy nejen intelektuální. Je to kvalita uvědomění, což znamená, že člověk se neztotožní s tím, co zakouší. Není od toho oddělený, ale stojí dostatečně vně, aby si to uvědomoval na mnoha úrovních. Tranzity planet nejsou příčinou, jsou naznačením. Nic „nedělají“, nezpůsobují. Jsou to jednoduše náznaky.

NC: Jedno z Vašich převažujících témat je dynamická idea astrologie jako procesu nebo astrologie jako cesty. Všichni jsme na této cestě někam…. S ohledem na Saturna a Pluta zdůrazňujete proces a průchod skrze růst a úpadek – v přírodě, společnosti, lidské psychice. Říkáte, že jsou to „esoterické koncepty“, zároveň ale na seminářích na otázky např. o reinkarnaci odpovídáte, že o metafyzické stránce procesu nic nevíte. Znamená to, že Vás nezajímá metafyzická stránka procesu lidského a společenského růstu?

Liz: Na osobní úrovni mne to zajímá do té míry, že bych ráda věděla, co tady sakra děláme. Ale nemyslím si, že astrologie obsahuje metafyziku. Není na ni nabalen žádný systém víry, naopak, lidé do ní systém víry vkládají. Každá lidská bytost má ale hotové představy (preconceptions, „před-sudky“ v původním smyslu slova), a proto není možné říci, že do astrologie nevnáší svůj systém víry. Všechno, co jsem doteď řekla, odráží můj systém víry. Nemohu zaručit, že vzorce, které přijímám v životě, jsou skutečně tady. Ale jsem si jistá, že tady něco takového je, protože dostatek jiných lidí je po tisíciletí vnímalo. Ale nemám odpovědi na otázky o reinkarnaci, evoluci, kam jde duch po smrti, zda máme duše, jdeme do nebe nebo do pekla, měli bychom být křesťané, nebo pohané… Nemyslím si, že by tyto otázky nějak souvisely s astrologií. Astrologie je jednoduše soubor symbolů popisujících vzorce. Když těmto vzorcům vtiskneme duchovní nebo náboženský nebo metafyzický řád, je to v pořádku, ale je to naše osobní vtištění a ne něco vlastního samotné astrologii. „Víra“ v astrologii mi nedává smysl. Věříte, když nemáte přímou zkušenost, ale astrologie vyžaduje zkušenost. Je to jako kdybyste se zeptal: „Věříte ve Vaše auto?“ „Ne, jenom ho řídím. Nevím, jak funguje, ale funguje, a dobře.“ Psychologická perspektiva astrologie jednoduše znamená, že jakkoliv se dějí posvátné, nadpřirozené a tajemné věci, jsou to lidské bytosti, kdo o nich mluví. Zbožný katolík by řekl „Viděl jsem Pannu Marii“, zatímco australský Aborižinec by o tomtéž řekl „Splynul jsem se Zemí.“ A hinduista by popsal osvícení skrze Krišnu. Jedinci si tvoří své vlastní čočky, skrze které přijímají své prožitky a zážitky. Osobně nejsem schopná říct, zda existují andělé. Nemám tušení. Zajímá mne člověk, který přišel.

Myslím si, že psychologické školy mají sklon vytvořit dogmatický světonázor. Každá psychologická škola se svým jazykem, hierarchiemi, mapami vědomí, formulacemi toho, co leží v našem středu, a kam jdeme, krystalizuje naprosto stejným způsobem jako nějaká náboženská nebo duchovní skupina. Terminologie nás chytne do pasti. Když jste ve freudiánském výcviku, oidipovský komplex se může stát Vaší přijatou realitou, pokud nemáte oči otevřené a nejste dostatečně bdělý. Koncept se stane formou, skrze kterou budete následně identifikovat chování druhých lidí. Ale není to o nic „reálnější“ než jsou planety v astrologii. Když jste jungián, můžete mluvit o jungiánských modelech, jako kdyby skutečně existovaly. Když jsem byla v jungiánském výcviku, dělali to celou dobu. Někdo řekl „Ach, mám zkušenost animy“, protože se zamiloval a měl bokovku. Popsal tu událost, jako kdyby anima byla reálnou věcí, pevným bodem na objektivním kompasu. Ale není to tak. Takže psychologická terminologie dělá ze směru náboženský systém, stejně jako náboženská terminologie dělá z náboženství systém. Lidé chybně užívají jazyk jako kdyby šlo o skutečné, konkrétní struktury v realitě, ale je to jenom jazyk. Věc zůstává stejnou, ať používáte jakýkoliv jazyk. Jazyk sám o sobě není špatný, ale když ho bereme do slova, má sklon ke kostnatění náhledu.

Rozhovor vedl astrolog Nicholas Campion (NC) 14. srpna 2001 pro astrologický časopis The Mountain Astrologer. Zdroj: http://www.astro.com/astrology/in_plut2011_e.htm
Přeložila Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

FOTO: Nádherný šperk s labradoritem, kamenem nové doby odrážejícím tajemství galaxií a tady na Zemi se vynořujícím ze sopek. Autorkou je Jana Jenčovská,  https://www.fler.cz/zbozi?uid=109293  Fotila Jana Jenčovská.

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli