Zdroj: www.ascension101.com
DOPIS OD BRATRA – „PROPUŠTĚNÍ TEMNOTY“
Dnes ráno jsem dostala od svého bratra Alexe dopis. Je velmi osobní a zároveň se týká nás všech. Je to příklad ze skutečného života, jak zastavit vytváření duality Světla a Temnoty a posunout se k tvoření duality Světlo a Láska. Bratr svolil, abych dopis s vámi sdílela, ačkoliv neví, jak jeho příběh skončí. Poté co si ho přečtete, nahlédněte své vlastní pole, své vlastní Já, a podívejte se, zda také nelpíte na své Temnotě.
OSOBNÍ PŘÍBĚH Alexe
Když jsem byl malý, mluvil jsem v duchu s někým ve svém nitru a on mi říkal určité věci. Nikdy jsem tu bytost neviděl a nevím, zda jsem to byl skutečně já. Jako malý jsem s ním vedl dlouhé rozhovory, neboť svět byl podivným a ne příliš příjemným místem k životu. Měl jsem velké pochybnosti, zda v něm vůbec žít. Jednou, to mi bylo asi sedm nebo osm let, jsem vážně uvažoval o sebevraždě. Ale když jsem s tímto hlasem probíral všechna pro a proti, došli jsme k závěru, že i když se život zdá být nepříjemným místem s krátkými chvílemi radosti (jejichž četnost má logická mysl zhodnotila, že za život nestojí), bylo tomu tak jenom z určitého úhlu pohledu. Kdybych zemřel, za krátký čas by se sice mí drazí s mojí smrtí vyrovnali a planeta je beztak plná lidí, o jeden život méně by nebyl žádný rozdíl. Avšak když jsem se na to podíval ze širší perspektivy, viděl jsem, že naše planeta je velmi osamělým ostrovem života v obrovském vesmíru. A ten vesmír je tak velký a inteligentního života je v něm tak málo, že i můj jediný život má velikou cenu. A tak jsem v zájmu vesmíru žil dál…, což je vedlejší efekt četby o astronomii od raného dětství.
Rozhovory s vnitřní bytostí pokračovaly i v dalších letech. Když jsem dospíval v Argentině, byl jsem si jistý, že jednoduše mluvím sám se sebou. Podivné na tom bylo, že většinu času toto moje vnitřní já vědělo věci, které jsem já nevěděl a které se po nějaké době – týdnu či měsíci – ukázaly jako pravdivé. Během jednoho takového rozhovoru jsme já a moje vnitřní bytost došli k závěru, že žijeme v krutém a drsném světě, který zároveň vytváříme, a že energie, kterou k tomu používáme, by měla být tou samou energií, pomocí které se dá zvládnout vše, čemu čelíme. Začal jsem trénovat bojová umění a rád jsem o nich četl. Díky tomu jsem objevil koncept JING/JANG – a díky tomu jsme se s mojí vnitřní bytostí rozhodli, že je skvělé být vyváženou osobností. Od té doby jsme se snažili udržovat rovnováhu naší špatné (temnota) a dobré (světlo) stránky. Musím říci, že to dost dlouho fungovalo.
Před patnácti lety jsem začal cvičit tai-či, poté tai-či se zenovými meditacemi a před jedenácti lety jsem začal praktikovat duchovní meditace. Díky meditacím jsem o sobě zjistil něco nového. Během skupinových meditací lidé zažívali setkání s bytostmi světla. Popisovali je jako strážné anděle, vyšší Já, a podobně. Já jsem je popisoval jako vyšší Já. Někdy jsem vnímal tři, někdy čtyři, ale zvláštní věc byla, že jeden z nich vždy pocházel z temnoty. Vypadalo to, že nikdo jiný taková setkání nemá. Uvědomil jsem si, že tato bytost z temnoty byla vždy se mnou, a proto jsem se jí věnoval a zjistil jsem, že představuje násilí, agresivitu, sobectví, …… Ke mně byla ale vždy přátelská a milující. Byla zde, protože jsem ji zavolal, abych mohl být vyváženou, vyrovnanou osobností.
Podle Mayů nyní zažíváme konec času. Zmiňuji to proto, že v polovině prosince 2012 jsem procházel velmi těžkým obdobím. Skončil jsem se svým softwarovým podnikáním a netušil jsem, jakou práci budu dělat. To s sebou neslo mnoho finanční nejistoty a stresu. Celá tato situace ale začala už v září, kdy jsem během meditací žádal o podporu a pomoc. V prosinci potom během jedné meditace jsem byl opravdu hodně rozzlobený, že mi žádná pomoc nepřišla. Protože jsem vnímal svá vyšší Já a své průvodce jako sobě rovné, když se objevili, pěkně jsem jim vynadal, že nedělají svoji práci. Odpověděli mi, že mi nemohou pomoct, dokud se budu držet temné strany. Pár dní jsem přemýšlel o této odpovědi a uvědomil jsem si, že musím nechat svého starého temného přítele, své temné vyšší Já, odejít. A tak jsem jednoho dne meditoval a spojil se s ním, abych to udělal. Nejprve jsem se ho zeptal, co si myslí o svém propuštění. Řekl mi, že to nepovažuje za dobrý nápad s ohledem na dobu, ve které žijeme, ale že je to na mně. Tak jsem mu řekl, že přesně z toho důvodu – s ohledem na dobu, ve které žijeme – se musím stát bytostí světla, neboť v temných dobách je potřeba světlo. Proto ho žádám, aby odešel. A on to udělal. Musím říct, že jsem se cítil, jako kdyby odešel můj drahý starý přítel, kterého hodně dlouho neuvidím. Ještě stále cítím prázdnotu tam, kde uvnitř mě bývala tato část, a postrádám starého přítele, ale vím, že tato cesta je správná. Když odešel, poznal jsem v sobě opět člověka, kterého jsem neviděl (a nežil) od svého raného mládí.
V posledních měsících mohu meditovat prakticky kdekoliv. Jednou jsem se rozhodl meditovat o odpolední kuřácké pauze. Okamžitě se objevily moje tři vyšší Já a všichni jsme se spojili s Gaiou a hvězdami (což dělám ve většině meditací). Tentokrát ale při vizualizaci mé životní energie spojené s planetou přes proud energie ke hvězdám tyto čtyři bytosti světla (které určitě nejsou mými vyššími Já) sestoupily dolů po proudu energie z hvězd a obklopily mne. Vypadaly mnohem zkušeněji, skutečněji a z vnějšího světa než má „vyšší Já“, která se mimochodem o celý proces velmi zajímala. Tyto bytosti mne obklopily a řekly mi, že jsou tu, aby mi pomohly a ochránily mne. Měl bych důvěřovat sobě a životu – a oni zařídí, že bude vše v pořádku. A tak to dělám.
Právě nyní jsou se mnou a kousek po kousku, den po dni, to vypadá, že se stávají mojí součástí. Moc toho nenamluví, ale stále cítím jejich přítomnost. Jak to předpověděly, v mnoha ohledech se moje situace zlepšila. Přišla neočekávaná pomoc od rodiny a přátel a přihodilo se mnoho šťastných náhod v pracovní oblasti. Nyní když medituji, po celou dobu se objevují slova „Jsem světlo“. V průběhu jedné skupinové meditace, kterou jsme dělali o zimním slunovratu, jsem při spojení s Gaiou a s hvězdami (což se obvykle projeví jako malý proud plynoucí energie) zakusil velký příval energie, který nešlo zastavit. Proudil ode mne ke Gaie, od Gaii ke hvězdám a zpět od hvězd ke Gaie. To se stalo i podruhé během jiné meditace, ale to už jsem nebyl tak překvapen. Nejsem si jistý, co to mělo znamenat, ale nehledám vysvětlení. Je to prostě tak, jak to má být.
Objímám,
Alex.
Originál: http://www.ascension101.com/cs/home/ascension-blog/70-january-2013/304-letter-from-my-brother-darkness-released.html
Přeložila: Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz
Hledáme-li usilovně světlo, kdo potom přijme naši tmu? Jsme ozářeni možná natolik schopnostmi světla, že jsme zcela přehlédli, že se jen stáváme nástrojem pomocí něhož jeden princip utlačuje ten druhý. Nikoliv integruje. Naše temné já, nazývejme to jakkoliv, je naše. A když se jej vzdáme vzdáváme se jej pouze naší myslí. Ale nemůžeme se ho vzdát z podstaty věci. V naší podstatě zůstává zakotveno. A pokud mu nedáme jeho prostor, přijde sám a zabere si jej stejně. Ale jinak než by se nám líbilo. Zdaleka nejvýznamnější příčinou selhání náboženství a to jak většinových tak i těch tzv. Osobních se však jeví fakt, že většina těchto nauk obsahuje systémovou chybu. Tzv. duchovní nauky, ty, které vznikly před i po příchodu Ježíše, včetně věrouky římskokatolické církve, se z jistých praktických důvodů přiklonily k jedné polaritě, prošlapávajíce tzv. bílé stezky. Tím začaly sloužil více temné polaritě, nebo chcete-li kdo, peklu. Mechanismus této služby je následující: na začátku jsou nerealistické požadavky na čistotu, bezúhonnost, askezi atd., které prakticky nelze splnit. Jestliže subjekt podlehne výčitkám, že tyto požadavky nesplnil, má zaděláno na prohloubení duševních poruch – tj. má důvod potlačovat a projektovat svoje "hříchy." Jestliže ale subjekt tyto podmínky splní, začne se rychle vnitřně čistit tak, že přestane být kompatibilní s temnou polaritou, která ho opustí ještě v době, kdy v jeho duševním životě převládá subjektivita v podobě sebeuvědomění, tedy zdokonalená forma jáství, nad vědomím. A tato temná polarita, jakožto shluk působivých elektromagnetických kvant, nejen že nese sebeuvědomění dotyčného subjektu, ale rovněž formu člověka a ono jáství, neboť z něj, z jeho jednoty povstala. Ale v době, kdy se tak stane, subjekt zpravidla ještě nemá zbystřené smysly za hranice viditelného spektra záření, a proto toto oddělení nebo odtělení temné polarity nezaznamená. Pokud je vybaven smysly schopnými tuto událost vnímat a zaznamená ji, vysvětluje si ji jinak. Později se s tímto svým výtvorem setká, aniž ví, že je jeho výtvorem, a jako objektivně čistý člověk s ním začne bojovat. Takto i ti nejlepší vytvářely démony a ne vždy jim svitlo, že bojují sami se sebou. Není bez zajímavosti, že podobným způsobem vznikají ty nejvážnější duševní poruchy. Tedy: podobným, nikoli stejným. Zpravidla mají sexuální kontext – člověk nepřijal skutečnost, že je biologický druh, a potlačuje živočišnou přirozenost. Tím vytváří stín, doslova shluk temnoty, který mu přerůstá přes hlavu, neboť tento shluk doma není vítán, je vytlačován. A je vytlačován pozorností, kterou je skrze toto vytlačování také soustavně živen. Nepříjemné stavy nikdo nechce – je třeba je vyloučit. Že mají svoje subjektivní příčiny, to raději nikdo nechce vědět. To je první etapa poruchy, vyznačující se depresemi a nešťastnými stavy. Čím více bylo potlačování a projekce, tím jsem nešťastnější. A tím více léku na uklidnění beru. Spotřeba těchto preparátů je nyní v ČR na nejvyšší úrovni v EU na hlavu. Následuje druhá etapa, kdy se tento shluk temnoty jako souhrn negativ, který mé já nepovažuje za svůj – ono je přece čisté jak padlý sníh, to ti druzí jsou ti špatní – za stálého potlačování oddělí a personifikuje. A protože se musí něčím živit, napadá a vysává svého stvořitele a ovládá ho obvykle z podvědomé a nevědomé úrovně nutkáním, ale také z úrovně vědomé skrze vnuknutí, našeptávání apod. Tato druhá etapa se projevuje rozštěpením osobnosti a podle akcentů na různá specifika hovoříme o různých typech schizofrenií, které jsou obvykle provázeny paranoidními stavy podle toho, jak často je člověk svým temným výtvorem napadán a podněcován. Ve smyslu projekce a potlačování určují psychózy a demence nejtěžší subjektivní pochybení v genealogické větvi pacienta. A ponaučení? Žít tak, aby nebylo co potlačovat a projektovat.