Semináře izraelské tanečnice Zoly Dubnikové jsem se poprvé účastnila v roce 2019. Probíhal ve vesničce u Jeruzaléma, v malém, udržitelně postaveném centru uprostřed krásných kopců. Po skončení jsem s ní dělala rozhovor pro knihu Jak napravovat svět. Dost jsme se nasmály našim podobným příjmením – to její pochází od ukrajinských předků z doby, než odešli do Ameriky.
Zoliným životem se jako červená nit táhne velká touha po svobodě a extatickém splynutí se silou života. Je zároveň jemná i silná, něžná i vytrvalá, vstřícná i jasná. Umí podpořit a umí dát hranice. Její práce obnovuje vnitřní sílu ženy tak, aby ve svém chování a žití mohla zůstat v měkkosti, zároveň ale v sobě měla oporu se projevit. Pamatuji si její větu: „Chceme-li být opravdu svobodné, potřebujeme mít disciplínu.“ Po intenzivní práci, kterou s ní žena projde, se probouzí staré vzpomínky: na dobu, kdy kněžky v chrámech skrze tanec spojený s hvězdami a živly harmonizovaly svět a čistily energetické pole. Tyto dovednosti se v naší kultuře ztratily – a Zola je obnovuje.
Zola v květnu přijíždí do Čech na seminář. Nabízíme poslední VOLNÁ MÍSTA. Informace najdete zde: https://www.oheladom.cz/akce/seminar-s-tanecnici-posvatneho-tance-zolou-dubnikovou/ Přihlásit se můžete zde: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdlTHy5MZD9RAxXeGLNxkMWQM0Q9gKGRcYFuy7tW0E3IaaW0g/viewform .
Společně s kamarádkou Janou Thomsen, se kterou Zolin seminář připravujeme, jsme jí položily několik otázek.
DŮVĚRA V UZEMNĚNÍ, SPOJENÍ S LŮNEM, SPOJENÍ SE SRDCEM
Terezie a Jana: Zolo, jak bys českým čtenářům přiblížila esenci svého jedinečného přístupu k ženskému léčení těla, duše a ducha, který nazýváš „celostním tanečním jazykem“?
Zola: Celostní taneční jazyk přišel na svět po letech mého ponoření do různých kulturních tradičních forem tance, ale jeho praxe překračuje kulturu a čas. Je založena na potěšení těla, různorodosti naší fyzičnosti, jemném jazyku těla, rituálních pohybech a vnitřní alchymii. Jazyk je založený na starodávné tradici, podpořený současnou vědou o těle a somatice, pohybovým léčením a posvátným tancem různých tradic. Praxe znovu oživuje naše ukryté, zapomenuté schopnosti a umožňuje tělu si na ně rozpomenout. Díky praxi získáme sílu celostní proměny a rozšířené komunikace až po konečky prstů. Cvičení spojená se zemí nás vedou k důvěře v uzemnění, prohloubení našich kořenů, a tím i k možnosti vzlétnout s oporou. Spojení s naším lůnem, se zemí a s naším hlasem nám dávají hlubší kořeny. Spojením se srdcem zase otevíráme nebe.
Touto prací se dostáváme k hlubší jemnosti, grácii a možné síle. Uvolňujeme zablokovanou energii a tvoříme vnitřní sílu. Učíme se jedinečný slovník pohybu, mudry a jemné energetické principy. Propojením zpomaleného vnitřního naslouchání, práce s dechem a zvukem, soustředěné praxe a pohybu navozujícího osvobozující vytržení přinášíme naše modlitby do fyzického světa a zasazujeme semínka našich snů, našich nejhlubších poselství, do každé buňky našeho těla.
Vždy říkám, že se stáváme nejen umělkyněmi ladnějšího pohybu, ale i evolučními lidmi. Učíme se nejen jak zvládnout naše těla a vnější pohyb, ale i jak zacházet s naší energií, myslí a odpovědí na nečekané životní události. Zlepšujeme naši schopnost posoudit, co do naší reality přizvat a jak se různými způsoby vyjádřit. Zvládání našeho pohybu a způsob, jakým ovlivňujeme druhé, zahrnuje jemné vylaďování našeho verbálního jazyka a schopnost slovní komunikace. To vyžaduje rozvinout zvědomění zvukových vibrací, tónů a zvuků, které v každodenním životě uvolňujeme a kterými ovlivňujeme sebe, druhé a naše prostředí. Patří sem i náš energetický otisk, jemný jazyk těla a vnitřní, očím neviditelný pohyb. Skrze cvičení vylaďujeme schopnost ovládat samy sebe, rozvíjet hlubší rozlišování, intuici a komunikaci. Spojujeme se tak s nejhlubšími, dosud nevyužitými silami uvnitř nás – s dovednostmi, ke kterým by ženy a obecně lidé měli mít přístup.
ROZVÍJÍME NÁŠ POTENCIÁLNĚ BÝT BYTOSTÍ NALADĚNOU NA ŠIRŠÍ PERSPEKTIVU
Terezie a Jana: Proč je podle tebe celostní a propojený přístup a postoj dnes v našich životech tak důležitý?
Zola: Slovo „celostní“ označuje náhled na člověka jako celek. Tento přístup k tělu tak odkazuje nejen na nabytí technických dovedností pro pružnost fyzické formy, ale rozvíjí i náš potenciál být emočně zralou, duchovně propojenou, sebe-vědomou, jemnou i silnou, rozvinutou bytostí, naladěnou na širší perspektivu zahrnující ideály komunity, světa a planety. Slovo „jazyk“ v metodologii používám proto, že jazyk těla je stejně komplexní jako jakýkoli jiný jazyk. Zaslouží si stejnou pozornost, jakou dáváme např. studiu cizího jazyka.
Jemné vylaďování jazyka těla, smyslů, emocí a jemnohmotné energie zvyšuje rozsah komunikace a vyjadřovacích dovedností, které jsou nám, lidským bytostem, k dispozici. Tradiční tanec má sklon soustředit se pouze na fyzickou formu. Postrádá širší perspektivu této vtělené inteligence. Celostní taneční jazyk rozvíjím a učím více než dvacet let proto, abych podpořila nejen tělo, ale i mysl, srdce, hlas a duši žen.
Z UVĚDOMĚNÍ NAŠEHO PROPOJENÍ SE VYNOŘOVAL NOVÝ JAZYK TĚLA A DUŠE
Terezie a Jana: Původně jsi byla pouze tanečnice. Jak se tvoje práce s celostním tanečním jazykem proměnila od doby, kdy jsi ho začala rozvíjet?
Zola: V určitém bodě mé vlastní osobní cesty se můj vztah k tanci proměnil. Uvědomila jsem si, jak jsou různé přístupy, které jsem studovala, ve skutečnosti propojené. Z tohoto uvědomění se vynořoval nový jazyk – jazyk těla a duše, jazyk uctívající hloubku různých kulturou podmíněných pohybových přístupů, a zároveň chápající lidský pohybový jazyk jako propojení.
Když jsem začala se ženami pracovat, neměla jsem ponětí, zda cvičení, pro mne samotnou hluboce léčivá a transformativní, budou použitelná i pro ně, když pochází z odlišných prostředí a mají jiné životní zkušenosti. Dnes vidím, že se moje práce proměnila díky pochopení síly těchto cvičení. To mi dalo více důvěry v to, co dělám. Není to systém, který by mne někdo učil. Objevovala jsem ho sama – nebo si mne to objevovalo😊 – bez mapy, bez průvodce, a tak ho předávám. Nyní po téměř třiceti letech rozvíjení mohu říct, že se moje schopnost tuto práci předat jemně vyladila různými způsoby. Dělám ji s oddaností, soustředěním a zkušeností – a jsem svědkem velké transformace a inspirace.
MNOHO ŽEN SE CÍTÍ NESPOKOJENÉ VE SVÝCH ŽIVOTECH
Terezie a Jana: Ženy k tobě přicházejí s různými tématy. Jsou po celou dobu stejná, nebo se časem proměňují? A pokud se proměňují, o jakou změnu jde? Co je dnes pro ženy důležité téma?
Zola: Jsou témata, která se opakují. Mnoho žen se cítí nespokojené ve svých životech – jsou sexuálně frustrované, cítí, že se nedokáží postavit do své nejhlubší síly. Mnoho žen zažilo různou měrou sexuální zneužívání. Těla žen nesou reakci na traumata z minulosti. Ženy často samy sebe nevyjadřují naplno, nemají k tomu nástroje. Mnohé se cítí otupělé, ztuhlé, odříznuté od žensky jedinečných hlubin potěšení a extáze. Mnohé nejsou spokojené ve svých intimních vztazích a potlačují své touhy jen proto, aby zapadly do rodiny, společnosti, či vyhověly očekáváním, která na sebe kladou.
Svět se dostal do stavu hluboké nerovnováhy – do stavu, kde jsou převládající a kontrolující silou lineární, patriarchální, potlačující energie. Tyto síly jsou v nás tak vtištěné, že se často v životě pohybujeme v mlze podmiňování a nevědomého mechanického chování. „Běžný“ denní provoz nás a naši vnímavost a vášeň omílá, takže pohasneme a žijeme jen s malým množstvím energie tak, abychom přežili. Monotónní dny se stanou týdny, měsíci, roky, dobou života. Omezující struktury nás často natlačí do určitých rolí a identit, ve kterých uvízneme. Je potom těžké je změnit a rozvinout se. Způsob, jakým máme tzv. normálně trávit čas, omezuje naši spontánnost a svobodu následovat naši blaženost a schopnost naslouchat rytmu našich těl. Pronikne do našeho každodenního pocitu a přemůže nás, takže je toho na nás moc. Jsme programováni vnímat tyto struktury jako „normální“, a proto nevidíme, že naše životy jsou pouhým stínem toho, jakými by mohly být. Nicméně existuje protiváha těchto systémů – a ta leží ve znovuprobuzení našeho dřímající hladu po extázi a rozpomenutí se na ženskou energii. A to v globálním měřítku.
Uvnitř našeho lůna ženy Země dnes nesou množství nemocí, traumatu, těžkosti a bolesti! Ženy jsou často odpojené od svých cyklů a svých ženských sil. Místo bychom byly učeny ctít svoji krásnou ženskou formu a cykly, jsme naprogramovány cítit hanbu, schovávat naši cykličnost a nenaslouchat tělesné intuici. Mnoho nauk říká, že na Zemi se vrátí léčení tehdy, když ženy světa uzdraví svoje lůna. A to se mnou hluboce rezonuje. Ženy často věří, že při svém měsíčním cyklu mají trpět – emočními vlnami, bolestí či hormonální nerovnováhou. Ale moje zkušenost je, že to není potřeba. Když do svého denního života zapojíme určitá cvičení, změníme životní styl a výživu, můžeme dosáhnut rovnováhy. Cvičení hluboce ctí naši jedinečnou ženskou anatomii, naše lůna.
Ženy mohou být naprogramovány stydět se za celou oblast pánve a za naši sexualitu. Ale když uvolníme tuto společenskou hanbu a znovu se spojíme s naší sexuální nevinností, najdeme mapu moudrosti a vedení, která uvnitř nás stále je a podporuje nás zevnitř. Zdroji této moudrosti uvnitř nás jsem hluboce oddána. Jen když posílíme ženskou energii na Zemi a vezmeme si nazpět právo na extázi, pak v masovém měřítku prožijeme skutečnou božskou harmonii mezi mužskou a ženskou polaritou. Rozpomínání se, uctění a znovu aktivování ženské energie na Zemi je opravdu jeden z nejdůležitějších úkolů, které jako lidstvo nyní máme.
SE ŽENAMI ČESKA A SLOVENSKA CÍTÍM HLUBOKÉ SESTERSTVÍ. ŽIJÍ BLÍZKO ZEMI MÝCH KOŘENŮ.
Terezie a Jana: Pracovala jsi několikrát na Slovensku a náš český seminář bude tvojí druhou návštěvou v Česku. Je oblast Střední a Východní Evropy pro tebe nějak důležitá? Jaká zde cítíš témata?
Zola: Ano, už nějakou dobu svoji práci nabízím na Slovensku a v Česku. Se ženami této oblasti cítím hluboké sesterství. Patrně proto, že leží blízko zemi mých kořenů. Také cítím, že jsou tu ženy hladové po takové práci. A slyšela jsem mnoho příběhů transformace, které se po seminářích odehrály.
VRACÍM SE K NEJJEDNODUŠŠÍM METODÁM BYTÍ V TĚLE. PAK CÍTÍM VNITŘNÍ MÍR.
Terezie a Jana: Když je tvoje země a ty sama v náročné válečné situaci, co ti nejvíce pomáhá? Jak léčíš sebe?
Zola: Často se vracím k nejjednodušším metodám bytí v těle a prohlubuji ho. Základní praxe této práce jsou velmi pomalá uzemňovací a dechová cvičení. Přitom vydávám zvuky. Proměňuje to moji realitu. Jsou to vlastně základní prvky, na kterých praxe stojí. Cítím potom vnitřní mír a bezpodmínečnou podporu bez ohledu na vnější události – dokonce i když doma běžím do krytu při ostřelování mého města. Pokud se to stane při online výuce, stále si udržuji vnitřní klid a pocit stability. Tato cvičení mi pomáhají udržovat nervový systém v rovnováze a uvolňovat napětí.
Terezie a Jana: Můžeš nám podrobněji popsat svoji denní praxi?
Zola: Jsem jí plně oddána😊. Odvodila jsem ji ze širokého spektra mých zkušeností. Jsou to techniky, které inspirují tvořivou energii, takže mi i přichází nové informace. Cvičení, které nabízím ženám, sama každý den dělám. Můžeme je dělat za všech životních okolností, při každodenních aktivitách. Jednou z nejdůležitějších praxí integrace je pro mne během dne vydávat jemné zvuky nahlas. Věnuji se jak fyzickým cvičením posilujícím disciplínu, tak aktivaci mé erotické energie a posilování záměrů skrze dech a zvuk. Mám ráda meditace dechu, uvědomění a uvolnění. Cvičení „vytřásání“ nechává odejít fyzické napětí i energii, která mi už neslouží. Také mám ráda „praxi divoké ženy“, která uvolňuje hanbu a podmiňování a podporuje naši autenticitu. I praxe, které pro mne byly dříve výzvou, se staly důležitými a mocnými. Cítím se potom eroticky oživená a magneticky přitažlivá😊, silná a spojená s intuitivními silami. Pokud o sebe pečujeme a dáváme si tuto praxi, naplníme svůj pohár přes okraj a můžeme sdílet s druhými. Nejsme vyschlé ani přetažené, ať jsou nároky našeho života jakékoli.
ZPOMALENÍ NAŠEHO POHYBU, NASLOUCHÁNÍ NAŠEMU DECHU A NÁSLEDOVÁNÍ CESTY POTĚŠENÍ NÁM POMÁHAJÍ PROPOJIT SE S VNITŘNÍM VEDENÍM
Terezie a Jana: Máš nějaká doporučení českým ženám, s jakou praxí začít, když chtějí rozšířit své sebevnímání?
Zola: Západní model času a kalendáře, naše zaplněné diáře a posedlé plánování denních aktivit nám často nedávají žádný prostor naslouchat našim vnitřním rytmům. Jednoduché praxe jako je zpomalení našeho pohybu, naslouchání našemu dech a následování cesty potěšení našeho těla nám pomáhají znovu se propojit s našim vnitřním věděním. Jednou z nejdůležitějších denních činností, kterou ženy postrádají, je nechat čas pohybovat pomaleji a naslouchat svému nitru. Kulturní norma společnosti nás vede k tomu, abychom podlehly otupění a apatii. Opakujeme denní činnosti, které nám nedělají radost, a vzorce, které nás vysávají. Máme málo času naslouchat našim srdcím.
Kdy jste si naposledy lehly na podlahu, pomalu a jemně se pohybovaly a naslouchaly svému nitru s otázkami: Co mi v tuto chvíli mé tělo říká? Co zrovna teď potřebuji? Jaké pohyby by mému tělu pomohly se otevřít a cítit se dobře? Co chce mé tělo cítit? Jak se chce protáhnout? Obvyklá mainstreamová cvičení jsou výkonnostní a mají nás „bolet“. To pro mne neplatí. Jedním z nejúžasnějších rysů celostního tanečního jazyka je přístup k hlubšímu zdraví a schopnostem tím, že následujeme ženskou intuici a příjemné prožitky.
Znovu opakuji, že ve svých tělech, instinktivních pohybech, spontánních zvucích a emocích držíme mnoho hanby. Spojujeme tato mocná sebevyjádření se strachem, že budeme „příliš viditelné“, „příliš sexuální“. Ale uvolnění našich emocí, zvuků a pocitů potěšení v těle jsou život proměňující praxí. Pravda, byla po generace potlačována. Když přestaneme řešit, co si ostatní myslí, otevře se nám přístup k vnitřní svobodě a extázi. To si ani nedokážeme představit! Je to velmi jednoduché. Když si dovolíme uvolnit, co přirozeně chce skrze nás a naše těla plynout, je to opravdu zázračné.
Nyní se nacházíme ve vzrušující chvíli evoluce lidstva. Máme příležitost znovu definovat, co je tzv. „normální“, a uvolnit po generace děděnou hanbu a podmiňování. Můžeme se stát těmi, kdo rozlomí okovy. S úctou můžeme očistit minulost a osvobodit tak sebe i budoucí generace.
Terezie a Jana: Děkujeme a těšíme se na tebe, ženy a společné taneční léčení!
ROZHOVOR VYŠEL V JARNÍM ČÍSLE PRAVÉHO DOMÁCÍHO ČASOPISU. DOPORUČUJEME TOTO SKVĚLÉ ČTENÍ VAŠÍ POZORNOSTI A DĚKUJEME PETŘE A BÁŘE ZA SPOLUPRÁCI!
PDČ NAJDETE ZDE: https://www.pravydomaci.cz/
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: