O práci Jisky Harani a jejího Religious Freedom Data Center (dále „Centrum“, viz https://sites.google.com/view/report-hotline-jlm/english ) jsem se dozvěděla díky článku v Times of Israel ze 14. dubna 2025, tedy z období svátků – křesťanských velikonoc a židovského Pesachu. Článek popisuje, jak dobrovolníci Centra oblečení ve žlutozelených vestách doprovázejí arménské a katolické duchovní při jejich procesí ve Starém městě v Jeruzalémě, zvláště na cestě k Chrámu Božího hrobu. V posledních letech došlo k útokům na kostely a duchovní ze strany židovských extrémistů, a to jak v podobě rozbitých oken či soch, tak osobních útoků, z nichž nejrozšířenější je odplivnutí před křesťanským duchovním. Když dojde k incidentu, dobrovolníci ho nahrávají na mobilní telefon a předají policii. Nově má Centrum k dispozici právníka, snahou je viníky pohnat před soud.
Křesťanů žije v Izraeli zhruba 180 300 (cca 2 procenta populace). Osmdesát procent z tohoto počtu jsou arabští křesťané. Ve Starém městě v Jeruzalémě, kde se odehrává většina dokumentovaných incidentů, potkáte Armény, Syřany (nestoriány), Kopty, Maronity, katolíky, protestanty, pravoslavné či řecko-ortodoxní věřící.
Doplňme kulturně-historický kontext. Odplivnutí je v judaismu fyzický akt vyjadřující přání „chraň nás, Bože, od zlého“. Patnáct set let historie Židů v křesťanských zemích představovalo zkušenost života menšiny bez společenské a politické moci. Většinová křesťanská společnost skrze svůj narativ vnímala Židy jako, eufemisticky řečeno, „toho Druhého“, nositele vytěsněného Stínu. Součástí diskriminace byly nucené konverze, v případě odmítnutí pak okradení, vyhánění či smrt. Odplivnutí tak bylo ve středověku projevem jakési ochranné magie slabšího vůči silnějšímu. To samozřejmě v dnešním Izraeli neplatí. V současném judaismu existuje náboženská literatura, která tyto projevy neúcty vůči jinému náboženství přísně odsuzuje. Zároveň se ale v okrajových ultraortodoxních směrech rozšířily.
Zmiňme také, že s ohledem na křesťanský příběh očekávání druhého příchodu Ježíše se v Izraeli zvyšuje misijní aktivita některých křesťanských denominací, včetně „modliteb za spásu Židů a Izraele“. Některé protestantské směry jsou v souladu s ideologií progresivismu silně propalestinské. To se dotýká židovských historických traumat.
Situace je zkrátka složitá. Protože je Izrael středem, srdcem euroamerického světa, odráží se v něm napětí spojené s transformací celé naší civilizace. A jak Izraelci dobře vědí, překročit linii a zapálit oheň náboženských vášní, lze velmi snadno. I proto je mnoho z nich občansky aktivních, aby tomu zabránilo a ve složitém mnohonárodnostním a mnohonáboženském předivu Jeruzaléma ochránilo tolerantní věřící všech směrů před extrémisty. A Jiska a její přátelé jsou právě takovými Izraelci.
Když Jiska založila Centrum před třemi lety, netušila, že její práce bude spíše přibývat než ubývat. Po práci lektorky o křesťanství pro studenty, učitele, průvodce, úředníky a diplomaty, a po práci organizátorky seminářů mezináboženského dialogu, se chystala do důchodu. No, nestalo se.
„JÁ ŘÍKÁM: OMLUVA A ČIN“
Setkáváme se v kavárně Izraelského muzea, kam přichází ze slyšení v Knesetu, izraelském parlamentu. Pod paží má tlustý fascikl – report o útocích na křesťanské duchovní v Jeruzalémě, který sama vypracovala. Je unavená, protože společně s dobrovolníky, které svolala, minulý týden včetně šabatu pomáhala řádovým sestrám a duchovním uklízet v klášteře Latrun u Jeruzaléma po ničivých lesních požárech.
Tereza: Jisko, můžete mi říct, jak jste se dostala k zájmu o křesťanství?
Jiska: Vyrostla jsem v Jeruzalémě v ortodoxní židovské rodině. Ta byla mimořádně otevřená a vnímavá k ostatním lidem a vírám. Chtěla jsem akademicky studovat islám, ale nakonec jsem studovala křesťanství. Poté jsem učila všechny možné skupiny a prováděla turisty. Vždy jsem věděla, že potřebuji naslouchat křesťanům, abych jako Židovka věděla, o čem křesťanství je. Stejně jako nemůžete pochopit judaismus, když ani neznáte žádného praktikujícího Žida. Bavím se dokonce i s mormony. Prostě mne zajímá naslouchat, jak svými vlastními slovy popisují víru v Ježíše Krista. Mohu interpretovat, mohu kritizovat, ale důležité je naslouchat. Zvala jsem křesťany na své přednášky a procházky a lidé to měli rádi. Postupně jsem se stala součástí mezináboženského dialogu.
Po několika letech mi došlo, že v naší společnosti není něco v pořádku. Uvědomila jsem si, že skupina, se kterou mluvím, je poměrně úzká. Jsou to duchovní, pokrokoví, nábožensky otevření lidé. A že jiná skupina naší společnosti roste – skupina zavřená v mentálním ghettu. Ptají se, „co tu křesťané dělají? Chtěli nás vždy zničit! Možná se spojují s Hamásem!“ A i když je to jen malá skupina, která křesťanským duchovním nadává a odplivává si před nimi, děje se to v mé společnosti a ve jménu židovského lidu. A já jsem Židovka! Chci s tím něco dělat, nemohu to tak nechat.
V roce 2014 došlo k poškození křesťanského hřbitova na hoře Sion. A mně nestačilo jen nahlásit to policii. Vyhlásila jsem brigádu a společně s přáteli a kolegy jsme hřbitov opravili. Začala jsem též pořádat slyšení křesťanských duchovních v Knesetu (parlamentu) a trvala na tom, aby se jim poslanci jako představitelé státu omluvili. Ale omluva nestačí – já říkám: „Omluvu a čin“. Před třemi lety jsem založila Centrum i jako „horkou linku“, kam lidé mohou volat, když se s urážkami setkají. Můžeme pomoci s policií i právníky. Vypracovala jsem report pro poslance. Takže aniž jsem to plánovala, v šedesáti jsem změnila profesi. Chodím společně s dobrovolníky do procesí zvláště o svátcích a dokumentuji útoky. Situace mne k tomu dovedla.
„BAVÍME SE O JERUZALÉMĚ, POSVÁTNÉM MĚSTĚ“
Tereza: Četla jsem v novinách, že jste začala spolupracovat s dalšími neziskovkami. To je skvělý nápad, nejste na to sama. Jiska: Ano. Tereza: Jak spolupráce probíhá/vypadá?
Jiska: Potřebuji hodně dobrovolníků nejen aby se pohybovali po Starém městě, ale také aby byli s křesťany v kontaktu – v klášterech, kostelích, křesťanských školách.
Tereza: Kdo jsou Vaši dobrovolníci?
Jiska: Mám mnoho přátel na facebooku. Hodně let jsem vyučovala v různých institucích, takže moji studenti. Ve whatsappových skupinách mám celkem přes tisíc lidí. Když tam napíšu, co potřebuji, od hlídek po finanční dary, vždy někdo pomůže. Jsem za to nesmírně vděčná. Ti lidé mne znají a vědí, že jsem důsledná a zásadová, takže mi důvěřují. Za kovidu jsem například dělala sbírku pro jednoho kněze a jeho klášter a vybrali jsme dvacet dva tisíc šekelů.
Když jsem začínala a byla jsem sama, oslovila jsem organizaci Rossing Center for Education and Dialogue (Rossing centrum pro vzdělávání a dialog) pro mezináboženský dialog. Dostávají dary z celého světa, mají zaměstnance, dobré kontakty. Umožnili mi použít jejich počítačový systém pro dokumentaci případů. Oslovila jsem i jiné skupiny – a naopak některé skupiny oslovily mne. Například Jewish People´s Policy Institute (JPPI, Institut pro politiku židovského lidu). Ty sledujte, mají skvělé zprávy. Další organizací, se kterou spolupracuji, je IRAC (Reform Center for Religion and State, Reformní centrum pro náboženství a stát), což je právní oddělení reformního hnutí (reformního směru judaismu). V Centru jsem sama, nemám žádný plat a vše platím ze svého, tak když mohu použít např. jejich kopírky, je to velká pomoc.
Tereza: Proč si myslíte, že je tato aktivita monitorování protikřesťanských útoků důležitá?
Jiska: Je to důležité ze dvou důvodů, lidského a náboženského. Já jsem si v životě nikdy neodplivla. A odplivnutí před druhým člověkem je pro mne znesvěcení hodnoty lidství. Navíc jsem Židovka. Je tu příkaz (micwa) života. Jestliže jsme stvořeni k božímu obrazu, máme se podle toho chovat. Kdyby šlo o nějakého jednoho blázna, budiž, ale stalo se to fenoménem. Dobře, možná si odplivne deset lidí z deseti tisíc. Ale bavíme se o Jeruzalémě, posvátném městě. Všechno tu odkazuje na naše víry. Lidé tu kráčí po naší historii.
Když jsem studovala islám a křesťanství, říkala jsem si, že jsme jako zoo. A já nechci, aby tu byl jen jeden typ zvířat, mně se líbí, když je nás tu více! Kdybychom byli samé zebry, možná by tu byl mír, ale také by tu byla nuda. Když máme to základní pochopení, že pestrost je krásná, dokážeme ji ocenit. Ano, je to výzva, někdy to vede ke konfliktům, ale je to skvělé. Zrovna včera jsem držela v ruce novou knihu vydanou pro armádu o modlitbách, svátcích a zvycích všech náboženských skupin vojáků a vojaček v armádě, včetně Drúzů či Baháí. Jeruzalém nikdy nebyl homogenní. Je to město založené na různorodosti. Bible hovoří o Jeruzalému jako o „městu sjednoceném v jedno“ (Žalm 122:3).
Jazykovědné okénko: Hebrejsky: Jerušalajim ha-bnuja ke-ir še-chubbra-lah jachdaw. Doslova: „Jeruzalém je postavená jako město, které je propojené v jedno.“ Kořen chbr, propojit, spojit, znamená např. i přátelství (přítel, kamarád je „chaver“). Města jsou v hebrejštině vždy ženského rodu. Ekumenický překlad: „Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.“
„POTŘEBUJEME AKTIVNÍ POLICII A VZDĚLÁVÁNÍ“
Tereza: Z mého úhlu pohledu jsou lidé, kteří si odplivávají, nějak zaseknutí ve středověké mentalitě. Ve středověku bylo odplivnutí často jediným možným projevem odporu bezmocných lidí vydaných napospas církvi. Dnes je ale mocenské postavení úplně jiné. Židé jsou v Izraeli v postavení těch, kdo mají moc.
Jiska: Znáte Bnei Brak? Je to město ortodoxních a ultraortodoxních Židů. A jedna z hlavních ulic nese jméno křesťanského policisty Amira Churyho.
(V březnu roku 2022 terorista zaútočil na občany Bnei Brak. Postavila se mu dvojice policistů včetně křesťanského Araba Amira Churyho. Ten byl v potyčce zastřelen. Pohřbu se účastnili křesťané a Židé všech směrů a denominací. Viz https://www.timesofisrael.com/cop-amir-khoury-killed-in-bnei-brak-attack-hailed-as-hero-of-israel-at-funeral/ )
Potřebujeme dvě věci: aktivní policii, která vznese obvinění, a vzdělávání. A to je dnes problém, protože mají svůj vlastní vzdělávací systém. Ultraortodoxní lidé jsou doslova syceni jen historií našeho utrpení v křesťanských zemích, nikoli historií spolupráce a dobrých vztahů. Často o křesťanech nic nevědí. Přitom některé církve jsou v Jeruzalémě po staletí a patří k nejstarším na světě. A pro pořádek dodávám, že někteří ultraortodoxní Židé takto plivou i na vojáky (izraelské armády). Tak to už je úplně šílené. Mají pocit, že jsou něco víc.
Tereza: Zároveň připomínám, že na celém světě se nyní zvědomují a ukazují stínové projevy v každé společnosti. A na nás je si s nimi poradit. Izrael má velkou výhodu v silné a aktivní občanské společnosti.
Jiska: Ano. Byla bych ráda, kdyby to obrovské množství občanské angažovanosti bylo více vidět v médiích. Já bych například ráda chodila na demonstrace, ale nemám čas, věnuji se této svojí aktivitě. Vezměte si, jak se lidé angažují ve svém volném čase. Moje blízká přítelkyně je profesorka na univerzitě a zároveň dobrovolně vozí Palestince z checkpointů do izraelských nemocnic na léčení. Když teď spolu mluvíme, zrovna někdo takový jede autem. Ale pro média jsou to nudné zprávy. Ty zajímá, že dopadla raketa na letiště.
„AŽ BUDOU VÍC VĚŘIT VÁM, PŘIJDOU ZA VÁMI HNED.“
Tereza: Co očekáváte od slyšení v Knesetu, ze kterého jste právě přišla?
Jiska: Především tam byl skvělý člověk, poslanec Gilad Kariv. (Kariv je rabínem reformního směru judaismu a odvážný propagátor liberálních kauz, např. možnosti vytvořit společné místo pro muže a ženy k modlitbě u Západní zdi v Jeruzalémě. V současném Knesetu s pravicovou vládou je častým terčem útoků.) Osobně jsem přivedla velvyslance Vatikánu, zástupce koptské církve, … A oni dostali prostor a mohli říct, co měli na srdci, to je důležité. Stát se ke mně nechová jako ke spojenci, často mne ignoruje, a to mne mrzí. Copak jsem nějaká hrozba? Jsem šedesát čtyři let stará žena! Skvělé bylo, když pan Kariv řekl, že bude další slyšení. Je výhodou být nezávislá. Můžete se pak v klidu dívat do očí zaměstnancům ministerstva vnitra a říkat – „Škoda, že mne vnímáte jako nepřítele. Jsem tady pro bezpečí státu.“ Úředníci samozřejmě nechtějí přijít o práci, chápu to. Je mi jich líto.
Tereza: To je takový ten starý přístup, že občanská společnost a stát jsou navzájem protivníci. Dovolte mi poslední otázku. Vidí křesťanští duchovní, jeptišky, věřící, co pro ně děláte? Oceňují to?
Jiska: Ano, to je dobrá otázka. Když se něco děje, velvyslanec Vatikánu mi nenapíše, ale rovnou zavolá a řekne – „Pokud to budete potřebovat, jsme Vám plně k dispozici“. Jindy dostanu zprávu od Arménů – „Děkujeme za Vaši práci.“ Ale někteří křesťané žijící ve Starém městě už ztratili důvěru a vidí mne jako starou ženu s dobrým srdcem, takový ten typ, co krmí kočky. Když s nimi mluvím a chci po nich, aby svědčili, řeknou mi – „dejte mi pokoj, nevěřím, že by se něco změnilo.“ Láme mi to srdce. Dnes mi volal právník, že jeden případ fyzického napadení, který jsme dohnali až k soudu, byl uzavřen, protože nebyl nalezen pachatel. Selhala jsem. Já jsem napadené povzbuzovala, aby promluvili, aby oslovili právníka a svědčili. Když potom zařídím slyšení v Knesetu, některé oběti odmítnou promluvit.
Tereza: Na tango jsou potřeba dva. Vy uděláte svoji část a je potřeba, aby i oběti udělaly svoji část.
Jiska: Až na to, že toto je tanec tří. Já jsem ten případ neshodila, shodil ho někdo jiný. Dnes jsem mluvila s policisty a oni mi řekli – „Lidé místo aby šli za námi, jdou za Vámi, tak to nemůžeme vyšetřovat.“ A já se jim podívala do očí a řekla – „Já jsem první, kdo je povzbuzuje, aby šli nahlásit incident na policii. Až budou víc věřit vám, přijdou za vámi hned.“
Tereza: Moc děkuji za Vaši práci a aktivitu.
Foto: Jiska Harani a malíř Daniel Coriola. Pro ty z vás, kteří se mnou cestovali v roce 2023 do Izraele na jaře a na podzim, je to mj. autor impozantního obrazu „Dotek krvácející ženy“ v Magdale, znázorňující ruku a prst krvácející ženy dotýkající se lemu Ježíšova roucha. Obraz je umístěn v suterénní kapli Máří Magdaleny, kde podlahu tvoří kameny starověké cesty. Mimořádný zážitek. Zdroj fota: FB Jisky
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Dotyk krvácející ženy – co znázorňuje obraz v Magdale a jak se liší židovské a křesťanské pojetí ženského krvácení?
https://www.oheladom.cz/2018/puvodni-clanky/magdala-dotek-krvacejici-zeny/
Text německé protestantské teoložky Katharine von Kallenbach o vině a odpuštění
https://www.oheladom.cz/2011/puvodni-clanky/katharine-von-kellenbach-studie-k-holokaustu/
Semináře soužití a vzájemného dialogu pro židovskou a arabskou mládež
https://www.oheladom.cz/2020/preklady/odvaha-celit-slozite-realite/
Kniha palestinského mírového aktivisty o soužití s Izraelci
https://www.oheladom.cz/2022/puvodni-clanky/spolecne-na-tomto-miste/
Rozhovor s psychologem Mooli Lahadem o odolnosti izraelské občanské společnostihttps://www.oheladom.cz/2024/puvodni-rozhovory/s-psychologem-mooli-lahadem-o-evakuovanych-izraelcich-a-odolnosti-budovane-zdola/