Vůně a parfémy ve starověku

Motto:
„Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.“
Cror ha-mmor dodi li, bejn šadaj jalin, eškol ha-kkofer dodi li, be-charmej ejn gedi…
PÍSEŇ PÍSNÍ 1:13-14

Věnování:
Milé Petře, tvůrkyni vlastní řady vůní s pamětí Rafaella (www.rafaella.cz),
malý dárek k narozeninám.
Vše dobré na voňavých cestách za tvými vizemi a  za pamětí tvé duše!  

Posbírala, přeložila a poznámkami (kurzivou) opatřila Terezie Dubinová,
první lednové dny roku 2010.

ARCHAEOLOGICAL ENCYCLOPEDIA OF THE HOLY LAND
EDITED BY AVRAHAM NEGEV AND SHIMON GIBSON
Continuum New York London   2001

Heslo „SPICES AND PERFUMES“ (Koření a vůně), str. 476-477.
V primitivních hygienických podmínkách starověkého světa bylo používání vůní a mastí naprosto nezbytné. V soukromí byly vůně  a vonná koření používány jako složky parfémovaných olejů, mastí a prášků jak pro kosmetické účely, tak pro léčení, aby např. chránily pleť před horkým sluncem a suchým vzduchem. Neméně důležitá byla role, kterou vůně hrály v náboženských rituálech starověkého Předního Východu. Při vykopávkách byly nalezeny četné nádoby používané pro drcení, míchání, skladování a používání vonných složek i hotových parfémů. Například v Mezopotámii byly oleje používány pro péči o vlasy, přírodní barvy pro malování nehtů na rukou i na nohou. Masti byly uchovávány v nádobkách ze dřeva, alabastru, kamene, keramiky či slonoviny, aby co nejdéle zůstaly čerstvé. Kosmetika se nanášela prstem nebo špachtličkou ze dřeva, kosti nebo (v římské době) z bronzu. Jedním z olejů zmíněných v Bibli ve spojení s kosmetikou je „dobrý olej“. (Pozn. Iz. 39:2 „Chizkijáš měl z nich radost a ukázal poslům svou klenotnici, stříbro a zlato, různé balzámy (ha-besamim), výborný olej i celou svou zbrojnici a všechno, co se nacházelo mezi jeho poklady…“  nebo Žalm 133:2 „jako výborný olej  (šemen tov) na hlavě…“). Tento olej byl udělán z květů, vonných semen a ovoce smíchaného s olivovým olejem. Dalšími v Bibli zmiňovanými oleji jsou olej z myrhy (šemen ha-mor, např. Ester 2:12 „…šest měsíců mazání myrhovým olejem a šest měsíců balzámy s ostatní náležitou ženskou péčí…“) nebo tzv. „lékárníkův olej“ , viz. Kazatel 10:1 (hebr. šemen roqeach. Ekumenický překlad: „mastičkářův olej“. Volím termín „lékárník“ pro pejorativnost termínu „mastičkář“.) Parfémy byly dělány z květů, semen a ovoce namočených v oleji či vodě. Směs byla někdy zahřáta a esence byla extrahována a protlačena skrze látku.  (2M30:34-38 „Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi si vonné látky, totiž čerstvou pryskyřici (nataf), vonné lastury (šechelet), klovatinu galbanum (chelbena sammim) a čisté kadidlo (levona zakka), od všeho stejný díl. Z toho připravíš kadidlovou směs, odborně smísenou, posolenou, čistou a svatou. Část jemně rozetři a přines před svědectvím ve stanu setkávání, kde se s tebou budu setkávat. To vám bude velesvaté. Kadidlo, které uděláš – ve stejném složení si podobné neuděláte – bude ti svaté, je jen pro Hospodina. Kdokoli by zhotovil podobné, aby vdechoval jeho vůni, bude vyobcován ze svého lidu.“ )Mnoho parfémů bylo vyráběno z pryskyřic a užíváno buď ve formě prášku nebo rozpuštěné v olejích a smíchané s jinými složkami, případně ve formě masti. Parfémy byly připravované lékárníky (angl. apothecary, hebr. roqeach), což mohli být jak muži (Nehemjáš 3:8), tak ženy (1Sam 8:13 „Také dcery vám vezme za mastičkářky (raqqachot)…“). Za dnů Nehemjáše lékárníci vytvořili cech.
Přírodní barviva pro barvení vlasů, tváře a nehtů byla užívána všude na Východě. Např. v Egyptě byla zelezná barva získávána z malachitu a užívána pro barvení obočí a koutků očí. Černidlo ( angl. kohl) bylo používáno pro zdůraznění očí a pro jejich ochranu před ostrým slunečním světlem. Používal se na obočí i řasy. V Egyptě byl dělán z galenitu (leštěnec olověný ,resp.sulfid olovnatý), zatímco v Palestině a dalších zemích na severu se vyráběl z antimonu (angl. stibium). O jeho používání Bible často hovoří, např. 2. Král 9:30 „Než přijel Jehú do Jizreelu, Jezábel o všem uslyšela. Namalovala si oči líčidlem (wa-tasem ba-puch eneha), okrášlila si hlavu a vyhlížela z okna.“  nebo Jeremijáš 4:30. V Mezopotámii byla do černidla přidávána oranžová, případně červená barva. Nehty se barvily i henou, rostlinou původem ze Somálska.
Aromatické rostliny byly v různých formách používány ve všech náboženských kultech Východu. Směsi byly míchány a zpracovány podle komplikovaných předpisů a páleny na oltářích (2M37:25 a jinde, „kadidlový oltář“ hebr.mizbach ha-ktoret). V kanaanských chrámech byly páleny ve vykuřovacích nádobách (stojánky, vonné lampy, „kadidelnice“), miskách, vonných lopatkách či pánvích. Při archeologických vykopávkách jich bylo nalezeno velké množství. (Viz. obrázek filištinského vykuřovadla, zdroj: www.bible-archaelogy.info).
 
Koření a vonné složky směsí byly ve starověku velmi důležitou položkou mezinárodního obchodu. Bible nás o tomto obchodu informuje. Zmiňuje např. Midjánce a Izmaelity: 1M37:25 „ Pak se posadili, aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců, jejich velbloudi nesli ladanum (nechot), mastix (cri) a masti (lot).“
(Tak ekumenický překlad. Porovnání s rabínským a kralickým překladem nám naznačí těžkosti, se kterými se potýká každý, kdo chce přesně znát identitu vůní a koření zmiňovaných v Bibli.Překlad je víceméně založen na tradici a přesná identifikace je nemožná. Rab.: „tragant, mastik a ladanum“, kral. „vonné věci a kadidlo a mirru.“
Avraham Even Šošan, „Ha-millon he-chadaš“ (Hebrejský výkladový slovník): Lot = ladanum,
Nechot =1. buď jde o rostlinu Astragalus tragacanthus, 2. nebo o směs různých složek.   
Karavany přinášely parfémy ze Somálska ve východní Africe a z jižních arabských království  podél pouštních cest do Palestiny (viz. Iz. 60:6 „Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy, přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.“)
Naopak některá koření a vonné složky, které rostly v Palestině, byly vyváženy do Egypta a Sýrie (1M37:25, 43:11 „Otec Izrael jim řekl: „Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu (cori) a trochu medu, ladanum a masti (nchot wa-lot), pistácie a mandle.“ ). Některá koření  a vonné složky pocházely skutečně zdaleka , až z Dálného Východu. Jak se dostaly na Přední Východ je stále tajemstvím. Význam tohoto obchodu vzrostl v období helenismu. Některá království díky němu vzkvétala, např. Nabatejci, Petra v Jordánsku či Palmyra v Sýrii.
Četné vonné rostliny a koření byly používány v osobním životě i náboženském kultu. Bible mnoho z nich zmiňuje. Nejdůležitější z nich byly tyto:

ALOE (hebr. „ohalim“ nebo „ohalot“, např. Žalm 45:9 „Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií (mor wa-oholot) voní…“ , Píseň 4:14, Přísl 7:17). Aloe pochází z pryskyřice stromu, který roste v severní Indii a Malajsii. Dodnes se v Asii používá pro kultovní účely.

BALZÁM (hebr. „bosem“, např. Píseň 5:1 „Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu (mori) a svůj balzám (besami)…“ )Překládáno i „myrha“ nebo „koření“. Hebrejský název může znamenat jakékoliv koření, ale Josefus Flavius (Starožitnosti 8:6) a raní komentátoři tvrdí, že vonná pryskyřice byla získávána z balsamovníku, který roste v okolí Mekky (angl.opobalsamum tree). Jeho arabský název je příbuzný hebrejskému – „basm“. V Mišně je tento strom nazývám „balsamon“ nebo „opobalsamon“. V židovských, řeckých a římských pramenech je balsám veleben pro svoji vynikající vůni. Je také zmiňována jeho vysoká cena. Antičtí autoři nás informují o rozsáhlých balsámových plantážích mezi Jerichem a Ejn Gedi v době Druhého Chrámu.

KASSIE (hebr. „qinnamon“). Jedna ze složek svatého pomazání (2M30:22-25 „Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy, pět set šekelů tekuté myrhy (mor-dror), poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice (qinnamon), dvě stě padesát šekelů puškvorce (qne-vosem), pět set šekelů kasie (qidda) podle váhy šekelu svatyně a jeden hín olivového oleje. Z toho připravíš olej svatého pomazání, vonnou mast odborně smísenou (šemen mišchat qodeš roqach mirqachat ma´ase roqeach).“ Opět zmatené názvosloví. ) Kasie byla také používána ženami (Přísloví 7:17, Píseň 4:14) a v době Druhého Chrámu byla součástí vykuřovacích směsí. Existují dva druhy: první je pravá skořice (angl.cinnamon), která roste na Srí Lance a na Přední Východ se nemohla dostat dříve než ve středověku. Druhá je skořice – kasie, která roste v Číně. O té se pravděpodobně v Bibli mluví. Bylo to jedno z nejdražších koření: podle Plinia se libra (tj. 0,454 kg) prodávala za 1.000 dinarů. Koření se získává z vnitřní kůry stromu.

GALBANUM (hebr. „chelbena“, viz. např. 2M30:34 výše.) Jedna ze čtyř složek vykuřovadla páleného ve svatostánku. Ve starověku bylo galbanum používáno i jako koření a lék. Řecký název je podobný – „chalbane“.
(Galbanum se získává z okoličnaté rostliny podobné fenyklu. Po naříznutí z ní vytéká klejopryskyřice, která částečně ztuhne, galbánum má však vždy hustou, polotekutou lepkavou konzistenci.Používala se při menstruačních potížích, proti křečím a kašli.Nedoporučuje se používat v těhotenství.Na psychické rovině má silné působení, uvolní při strachu a nervovém vypětí, neklidu, depresích i stresu. Latinský název: Ferula galbaniflua. Vůně: velmi komplexní, po mechu i pižmu, dřevitá, zelená, hodně příjemná a uklidňující. Element: země, oheň. Planeta: Jupiter.) ( Zdroj:  www.rymer.cz)

HENNA (hebr. „kofer“, např. Píseň 1:14 „Hroznem henny (eškol ha-kkofer) je pro mne můj milý…“ nebo tam 4:13-14 „Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou (kefarim) i nardem (neradim), s nardem (nerd) a šafránem (karkom), puškvorcem (qane), skořicí (qinnamon), se vším kadidlovým stromovím (acej levona), myrhou (mor)a aloe (oholot), se všemi balzámy (besamim) nejlepšími.“ Jde o voňavou rostlinu Lawsonia Inermis L., která podle Mišny v Palestině rostla. Podle antických autorů se nacházela zvláště v okolí Aškelonu. Jde o nízký strom, jehož voňavé květy rostou v trsech. Jeho kořeny a listy po rozemletí a rozpuštění ve vodě vylučují oranžovo-červené barvivo. Na Východě byla henna uctívána pro svoji vůni a používána jako barvivo na vlasy, nehty a zuby. Používala se i na léčení nemocí močového ústrojí. Egypťané henou barvili mumie. Henna roste v Palestině dodnes a je používána zvláště na barvení vlasů.

KADIDLO (hebr. „levona“). Jedna ze čtyř složek vykuřovací směsi, která byla používána ve svatostánku. Byla také přidávána k zápalným obětem (3M2:1, 24:7). Kadidlo bylo velmi drahé (Iz 43:23-24), protože bylo dováženo z velké dálky – ze „Šeby“ (Jeremjáš 6:20. Šebou je nazývána hornatá, leč úrodná jihozápadní část Arabského poloostrova). Kvůli své vysoké ceně bylo kadidlo uchováváno výlučně mezi chrámovými poklady (1Král 9:29) ve zvláštní místnosti (Nehemjáš 13:9).
(Adolf Novotný, Biblický slovník, Kalich Praha 1956.  
Str. 316: KADIDLO (Iz 60:6, Jer 6:20): Klejo-pryskyřice, vytékající ze zářezů do různých kadidlovníků (boswelia). Bylo-li těženo v Palestině, není známo…Nejspíše bylo dováženo z Arabského poloostrova, Afriky a Indie.)

KALAMOS (hebr. „qane“, český překlad „puškvorec“). Jedna ze složek oleje pomazání (2M30:23-24, viz. výše). Bylo to drahé koření přivážené z daleka (Jer 6:20 „…nejlepší vonné koření z daleké země…“). Z Palestiny bylo vyváženo do fénického města Tyrus (Ezechiel 27:19 „Dan a Jávan dodávali na tvé trhy přízi, směňovali s tebou zpracované železo, skořici (qidda) a jiné koření (qane, zde ekumenická neupřesňuje, přestože jinde překládá „puškvorec“.). Patrně by mělo být ztotožněno s indickou rostlinou Kalamos Aromaticus. Podle klasických pramenů rostla také v horní oblasti údolí Jordánu.

MYRHA (hebr. „mor“). Jedna z nejdůležitějších vonných esencí ve starověku a v Bibli. Myrha byla používána pro přípravu oleje, kterým byli pomazáváni králové (2M30:23ad.). Byl to také vzácný dar (Matouš 2:11). Většinou byla užívána ženami (Přísl 7:17, Ester 2:12, Píseň 4:14). Myrha se získává naříznutím kůry malého stromu, který roste v tropické Africe a na Arabském poloostrově. Byla prodávána jak v pevné, tak v tekuté formě. Připomíná gumu. Protože guma byla mnohem levnější, myrha se s ní často míchala. Učenci Mišny (pobiblické rabínské tradice) to věděli a varovali před tímto znehodnocením. Jméno „myrha“ je řecká a latinská odvozenina ze semitských jazyků.
(Adolf Novotný, Biblický slovník, Kalich Praha 1956.  
Str. 430: MIRRA, MYRRA, MYRHA: Pryskyřice balzámové vůně z keře Balsamodendron Myrrha, rostoucího hojně na Arabském poloostrově nebo ze stromu Commiphora abyssinica. Do obchodu přichází v kouscích v barvě žlutavo-hnědé. Při zahřátí vydává příjemnou vůni. Používá se k vykuřování, balzamování a při bohoslužebných úkonech. Tvořila součást oleje „pomazání svatého“ (Ex 30:23-25). Ženy s oblibou užívaly myrhu k vykuřování svých pokojíků a směsi oleje s myrhou k natírání těla (Přísl 7:17, Píseň 3:6, Ester 2:12). V 1M37:25 a 43:11 překládají kraličtí jiný hebrejský výraz (lot) jako „myrhu“. Jde tu spíš o silně voňavou pryskyřici cistovou, dobývanou ze zvláštního druhu skalní růže rostoucí v Sýrii (Cistus Creticus). …“)) Viz. také dále „Andělé stromů“.

NARD (hebr. „nerd“). Aromatická rostlina. Parfém z nardu byl používán především ženami (Píseň 1:12, 4:13-14). Byla to složka vykuřovací směsi ve Druhém Chrámu. Nard se získává z rostlin, které rostou v Nepálu a Himalájích, odkud jsou do Středomoří přiváženy přes Indii a Persii. Jeho jméno v sanskrtu je „nadala“ a znamená to „voňavý“. Nard byl mimořádně drahý. V době Druhého Chrámu se esence získávala namáčením lístků v oleji. Tomuto způsobu se dle Mišny a římských pramenů říká „foliatum“. Jiným způsobem bylo získávání esence z vrcholků rostliny (tzv. spicatum). Jeho cena byla 100 dinarů za libru (0,454 kg).  
(Adolf Novotný, „Biblický slovník“, str. 470:
„Nardus, nardové koření, mast a olej, které byly připravovány z kořene východoindické rostliny, mající botanické jméno Nardostachys iatamansi. Dodnes je hořký kořen nardu vyhledáván jako léčebný prostředek, ve starověku pak byl pro svou vzácnou vůni vysoce ceněn. Bohaté dívky počítaly nádoby s nardem za samozřejmou součást výbavy.“)

STYRAX (hebr. „cori“). Patřila mezi „nejlepší plody země“, které Jákobovi synové přinesli Josefovi do Egypta (1M43:11). Jeden z produktů exportovaných do Týru (Ezech 27:17). Roste v Gileádu (1M37:25) a byl užíván místními lékaři (Jer 46:11, 51:8). Není jasné, zda jde skutečně o styrax. Někteří vědci se domnívají, že jde o směs různých koření.
 (Styrač, lat. Styrax. Benzoová pryskyřice se získává z různých druhů styračů (Styrax), zejména styrače tonkienského (Styrax tonkiensis). Používá se k přípravě tinktur, které se zevně používají jako dezinfekční a antiseptický prostředek, konzervant do mastí a tukových kosmetických přípravků. Používá se rovněž jako složka vykuřovadel.Tato bylina je známa také pod názvy benzovník, calamita, černé kadidlo, kalamita, storač, storax, styrač, styrax, kadidlo, léčivá pryskyřice benzoová či bezoárová nebo židovské kadidlo.)(Zdroj: www.prodejbylin.cz)

ANDĚLÉ STROMŮ: ORÁKULUM STROMŮ A JEJICH ANDĚLŮ
Fred Hageneder a Anne Heng. Knihu a 36 karet vydala Fontána 2007.

MYRHA
Orákulum:
„Zapal své posvěcené srdce
a vyšli svou modlitbu!
Je čas poděkovat a požehnat všemu živému.
Láska stoupá výše než kouř a obklopuje celou Zemi.
Je tak velká, jako tvé srdce…“

„Ve hmotném světě je myrha (čechřice vonná) velmi vzácnou rostlinou, rostoucí v podobě zakrslého keříku na jižním pobřeží Arabského poloostrova (dnešní Jemen a Omán). Její anděl je však všude.
Pokud dojde k poranění kmene (nebo k jeho úmyslnému naříznutí), začne keř ronit bílé mléko, jež poměrně brzy ztuhne do podoby zlatožlutých úlomků, jimž se říká myrha nebo také kadidlo. Tato látka slouží již od pradávna jako obětina při rozličných obřadech. Kadidlo si našlo cestu do všech chrámů, do všech kultovních míst a pohřebišť antického světa: do řeckých Delf i egyptských chrámů boha Slunce, stejně jako do keltského pohřebiště v Hochdorfu (poblíž Stuttgartu). Lidé na celém světě pálili myrhu, aby tím uctívali své Bohy.
Těžká a sladká vůně myrhové pryskyřice navozuje okamžitě nevšední atmosféru a otevírá tvé vyšší smysly duchovním říším. Myrha posiluje tvůj cit pro obřadnost při zacházení s neviditelným a zvyšuje tvou oddanost božstvu. Přitom ti pomáhá vytvořit jakýsi most mezi „duchovním“ a „světským“. Historie jejího obchodu je krásným příkladem toho, jak dokáže anděl určitého stromu naplňovat svou úlohu v podstatně širším rozsahu, když spolupracuje s lidmi. Rádcem a učitelem myrhového anděla je Merkur, jenž je rovněž Bohem obchodu a současně je okřídleným Božím poslem, jenž zprostředkovává kontakt mezi člověkem a bohem.
Zapal kadidlo.., s čistou myrhovou pryskyřicí…. Nechej svou modlitbu stoupat vzhůru společně s kouřem. Pošli svůj dík, pošli své požehnání.
Bez kultivace vděčnosti budeme arogantní a egoističtí, pyšní, domýšliví, samolibí a ješitní. Lidé začnou být antropocentričtí, povyšují se na korunu veškerého Stvoření a způsobují vymírání druhů. Bez kouřové oběti nám všem brzy dojde vzduch.“

Nejstarší parfémy nalezeny na „Afroditině ostrově“!
 Zdroj: www.ireneparfums.com a http://news.pseka.net

V roce 2003 objevili italští archeologové při vykopávkách na místě zvaném Pyrgos Mavroraki v oblasti Limassolu na Kypru manufakturu mj. na výrobu parfémů. Manufaktura o velikosti 300 metrů čtverečních byla součástí rozsáhlejšího výrobního komplexu. Místo bylo osídleno v období od  2350 př.n.l. do 1850 př.n.l., kdy jej postihlo silné zemětřesení. Budovy byly zničeny, nicméně nádobky na parfémy, džbány na míchání a destilátory se zachovaly pod zborcenými zdmi.
Ani vedoucí archeologů Maria Rosaria Belgiorno nedokázala říci s jistotou, proč právě Kypřané začali před 4 000 lety vyrábět a užívat parfémy. Ve starověkém Egyptě byly parfémy používány jak pro kosmetické, tak pro lékařské účely.
Tým Belgiorno identifikoval a analyzoval celkem 14 složek vůní. Všechny pocházejí ze Středozemní oblasti. Jde např. o extrakty anýzu, borovice, koriandru, bergamotu, mandle či petrželky. Tým objevil i „recepty“, jak byly různé vůně namíchány. V centru experimentální archeologie v Blera, Itálie, výzkumníci  znovuvytvořili kyperské parfémy za užití technik popsaných Pliniem starším a za pomoci nálezů z vykopávek: rostliny a byliny byly rozemlety a smíchány s olivovým olejem v hliněných džbánech, které byly následně uzavřeny a zakopány do písku na slunečním světle. Teplota však nesměla být vyšší než 50 stupňů Celsia, což, jak upozornila Belgiorno, není tak úplně jednoduché uhlídat. Takto jsou směsi ponechány pět dní. Výzkumníci rekonstruovali čtyři vůně, které nazvali „Afrodité“ (směs olivového oleje, esence borovice, terpentýnu – řečíku terpentýnového, a bergamotu), „(H)Elena“ (směs olivového oleje, vavřínu, koriandru a terpentýnu), „Artemis“ (směs olivového oleje, mandlí, myrty, petržele a terpentýnu) a „(H)Era“ (směs olivového oleje, rozmarýnu, zeleného anýzu a levandule). Celá výroba trvala šest měsíců, neboť výzkumníci museli počkat, až dozrají sezonní středomořské produkty. Belgiorno o nálezu a rekonstrukci parfémů napsala knihu „Aromata Cipria“ (Kyperské parfémy). Mj. v ní poukazuje na skutečnost, že ve 2. a 1. tisíciletí př.n.l. byl Kypr nejdůležitějším producentem mědi a olivového oleje v oblasti Středomoří. Měď se těžila především na svazích pohoří Trodos. Nálezy v Pyrgosu potvrdily používání olivového oleje jako paliva pro výrobu mědi v metalurgickém procesu (přibl. 1900 př.n.l.), což umožnilo nebývalý rozkvět kyperského hospodářství – propojení výroby a zemědělství. Kypr byl bohatě zalesněn a měl úrodnou půdu – problémy jako půdní eroze a nedostatek vody (které dnes Kypr sužují) byly neznámé a příznivé klima umožňovalo bohatou úrodu. Olivový olej se dále používal v lékařství, kosmetice, parfumářství a při výrobě látek. Dřevo, listy, kořeny i odpad olivovníku byly používány v další výrobě i v domácnosti.
Belgiorno ve své knize dále říká, že parfémy byly vyráběny i destilačním procesem: „Je možné extrahovat esenciální oleje a parfémované vody stejným systémem: v průběhu vaření se terpeny, drobné částice vůní rostlin (přírodní organické sloučeniny typu uhlovodíků) v páře přemístí do sběrného džbánu. Na konci operace se esenciální oleje usadí na povrchu vody a je snadné je z vody sebrat.“ Tato procedura nám připadá jednoduchá, ale ve 3. tisíciletí před naším letopočtem šlo o velice moderní metodu s přísnými pravidly. Bylo třeba sledovat např. trvání varu kapaliny a její ochlazování v konečném stadiu. „Nádoba používaná v Pyrgosu jako kondenzátor (chladič) byla pravděpodobně jednou z velikých nádob používaných při výrobě mědi a bronzu. Tvar jejího hrdla umožňuje pojmout zahnutou trubku a její spodek umožňuje rozprostření a zklidnění vodní hladiny. V manufaktuře bylo nalezeno šest takových džbánů, všechny rozbité. Pokusy dokázaly, že mohly být použity i pro vaření vody s esencemi.“

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli